úterý 31. července 2012

Na žranici v kůži

Jsou tomu už dva týdny, kdy vznikly fotky, které Vám dnes ukážu. Bouřilo, pršelo a nebyl ani žádný hic a my vyrazili na grilovačku k našim skvělým přátelům. Sice nebylo nejlepší počasí, ale tak příjemná společnost, výborné jídlo a víno dokáží zázraky, bylo nám totiž báječně a mraků jsme si ani nevšimli, jen si vzali o svetr navíc. A jelikož jsem tušila, že nás čeká pěkná žranice, oblékla jsem si půlené legíny (mají totiž v pase gumu) a samé jiné válecí svršky, ve kterých bych mohla spořádat tolik jídla. No vážně samé dobroty - má skvělá kamarádka připravila scones, špenátový závin, dva druhy salátů, grilované kuřecí maso, zeleninu a houby nebo skvělý dezert banoffee pie a spoustu dalších pamlsků.


Takže příště jedeme asi ještě s prázdnějšími žaludky, abychom už nic z těch skvělých jídel nemuseli nechávat . Také užíváte léta pořádnými grilovacími hody? :-)

pondělí 30. července 2012

Téra peče (celozrnné) housky...

... uždibuje kousky, a Fíla jí pomáhá, uždibují oba dva.

Toť pondělní chvilka poezie a zpátky k věci - tedy voňavým houstičkám. Svým nedávným článkem mě totiž drahá "pojídající, běžící a milující" M* tak navnadila na domácí celozrnné pečivo, že jsem se do něj musela pustit i já. O domácí housky jsem se pokoušela už dřív, ale vždycky byly jen z bílé mouky, těch celozrnných jsem se obávala, měla jsem za to, že budou tvrdé jako šutr a vylámu si na nich zuby. Ale kdepak, výsledek mě mile překvapil, protože housky jsou vláčné měkké tak, jak je znám z jejich "bělejšího" provedení.

Co se týče receptu, tak jsem studovala všemožné rady na Apetitonline.cz, pečlivě si vypsala gramáže , ale znáte to, tu uberete, tu přidáte, takže z toho ve finále vzniklo zhruba toto:

Použila jsem: 450 g celozrnné pšeničné mouky, 50 g hladké bílé mouky, 240 ml mléka, 40 g másla, 2 vejce, 2/3 balíčku čerstvých kvasnic, cukr, sůl, dýňová semínka


V menší nádobě jsem z rozdrolených kvasnic, 150 ml vlažného mléka, lžičky cukru a lžíce mouky nechala vzejít kvásek na teplejším místě (u hrnce, kde jsem cosi vařila). Mezi tím jsem ve velké míse smíchala celozrnnou a bílou mouku, přidala lžičku soli, povolené máslo, 1 vejce, 1 žloutek (1 bílek nechala na potření) a zbytek mléka (tedy 90 ml). Promíchala a když kvásek zhoustl, promíchala jsem ho a přidala do místy k ostatním surovinám. Pořádně jsem směs prohnětla a rukama vypracovala těsto, které jsem v míse přikryla utěrkou a nechala přes hodinu kynout. Po uplynulé době jsem se k němu vrátila a rozdělila ho asi na 16 dílků. Ze tří částí jsem pak pletla houstičky klasicky jako cop. Housky jsem potřela bílkem a posypala dýňovými semínky. Na plechu jsem je nechala ještě chvíli odpočinout (asi 10 minut, ještě trochu nabudou) a pekla ve vyhřáté troubě na 180° zhruba 15-20° dozlatova. Nakonec jsem nechala chladnout na mřížce.

I když kynuté těsto může působit náročně, tak to zas takový kumšt není, dá se hravě zvládnout, i když těsto zaděláváte ručně jako já. Máme doma sice pekárnu, která si s takovým těstem poradí raz dva, ale mě se do těch čudlíků nikdy nechce, i když vím, že to ušetří hromadu práce.... Dodala bych ještě, že housky jsou samozřejmě nejlepší hned po upečení, ještě teplé a krásně křupavé, ale kupodivu ani do druhého dne příliš neztvrdly, takže se do nich můžete zakousnout i druhý den ke snídani nebo si je mírně rozpéct v troubě. My si jich dopřávali u večerní sklenky vína, dobrého sýra a Dostih a sázek (u kterých se mi mimochodem tahle hra tak vydařila, že jsem si nakoupila dostihů, jako nikdy :-D), ale iniciativě se meze nekladou, že.. :-)


Na každodenní sváču se asi péct nebudou, ale proč je jednou za čas nevyměnit za ty za třipade koupené, co myslíte? :-)

neděle 29. července 2012

Hrady.cz - Kunětická hora

Přeji krásnou neděli!

Včera jsem se jako už tradičně touhle dobou vypravila na Kunětickou horu, kde se odehrával festival České hrady. S přítelem jsme vyrazili už potřetí a už potřetí byli vyhnáni deštěm ještě před koncem festivalu, jsme zkrátka neponaučitelní, ale hezky popořádku...


Program začínal už před polednem, a tak jsme se z rána nalodili do auta a pekli se už cestou tam, a co teprve v kolonách, které na nás po cestě čekaly hned v několika podáních. Ale autíčko jsme úspěšně zaparkovali mezi kobylinci a vyrazili pod hrad. Tam nás ale přivítala obrovitánská fronta, kterou jsme sice nevítali zrovna s nadšením, ale co nadělat, že... Takže když jsme se konečně dostali do areálu, druhá kapelu až hrála v plném proudu a my jen čučeli, kolik lidí s každým rokem přibývá. Polední slunce bylo vážně nemilosrdné, takže jsme se vyzbrojeni dekou a rybářskými židličkami usadili do stínu na nejideálnější místo přesně mezi oběma pódii a v poklidu si vychutnávali nálož hudby. Vyhrávali nám Mandrage, Horkýže slíže, moji oblíbenci Polemic, David Koller, Visací zámek nebo Monkey business. Mezi tím jsme si užívali i front na chladivé pivo, ledovou kávu, něco k zakousnutí, cisternu s vodou nebo kadibudky, protože toho se dožadovali všichni. Ale žádný stres, vše v klidu, což na těhlech akcích miluju nejvíc - tu pohodovou atmosféru.


Ale když mělo přijít to nejlepší - tedy nejoblíbenější kapely a polevení slunečního žáru, tak se v půlce vystoupení Tomáše Kluse začalo nepěkně mračit, zvedat vítr a nakonec i poprchávat. Každý se pak před deštěm chránil jiným způsobem...


Déšť ale začal být neúnosný, a tak následoval zběsilý úprk do auta, který vlastně přestal být zběsilým hned záhy s tím, když se mé boty změnili v brusle a já čekala že už už si do pojedu k pakovišti bahnem po zadku. Promočení jako myši jsme se tedy naskládali do auta a čekali. Čekali, čekali a občas vystrčili nos, abychom viděli stále větší bouřku a stále podmáčenější parkoviště, ze kterého se bude muset naše autíčko vyhrabat. Takže po takto strávené hodině jsme zavolali rosničku na telefonu, abychom se dozvěděli, že všechna mračna z celé republiky se stahují nad Pardubice, takže jsme zamáčkli slzu a byli nuceni vyrazit - jako každý rok - ještě před koncem.... Začínám Kuňku podezřívat, že je ověnčena nějakou příšernou festivalovou kletbou, která nás takhle vždycky ztrestá, ale stejně si asi nedáme říct a příští rok se jí zase pokusíme zlomit :-)


Co Vy a fesťáky, už máte letos nějaké za sebou, před sebou či jsou úplně mimo Vás? :-)

sobota 28. července 2012

Včelka

Ve skříni mi hoví i jedny šaty, ve kterých už jen zabzučet a vylétnout si ze svého úlu. Mám je už pořádně dlouho, koupila jsem je za pár korun někde u Vietnamců, ale jsou mými velkými oblíbenci pořád a pořád, i když mají takovou pitomou délku.


Mimo to jsou ale i úžasně vzdušné, takže se s nimi dá točit, až se sukně nadzvedá či dělat pukrlata.

























A zrovna včera bylo oblečení do nich celkem příhodné. Jsem totiž taková šikulka, že jsem si při nedávné návštěvě koupaliště šlápla na včelku, takže mi teď chodilo zdobí pěkná opuchlina a já si cvičím skoky po jedné. Takže slunné odpoledne jsem trávila na medovém lehátku s hňackou v lavoru s ledovou vodou....



Tak a já vyrážím na festival České hrady na Kunětickou horu... Snad i Vy trávíte sobotu nějakým příjemným způsobem :-)

pátek 27. července 2012

Vánoce v létě

Nee, už žádné další dárky bohužel nemám, jen letní úpravu typického vánočního pokrmu. Tedy pokud míváte kapra s bramborovým salátem - my ano.... Jéééé, jaká dobrota to je. Ale uznejte, že do tohohle parna se hutný majolkový salát a smažená ryba v trojobalu příliš nehodí. Takže jsem si nedávno připravila trochu odlehčenou verzi - lososa s citronovým pepřem a lehký bramborový salát, žádná majonéza, jen dijonská hořčice a trochu zakysané smetany.

Použila jsem: filety z lososa, citronový pepř, sůl, brambory, jarní cibulku, kyselé okurky, dijonskou hořčici, zakysanou smetanu

Brambory pečlivě umyjeme, pokrájíme na kousky a ve slupce uvaříme. Necháme mírně schladnout a smícháme s nasekanou jarní cibulkou, pokrájenými kyselými okurky. Přidáme podle chuti hořčice a asi lžíci zakysané smetany na zjemnění. Ochutíme solí a pepřem. Salát můžeme podávat ještě vlahý nebo i druhý den za studena.
Lososa osušíme papírovou utěrkou, ochutíme citronovým pepřem a solí a na pánvi opékáme z obou stran.


Žádná věda, jen takové lehké a rychlé letní jídlo... Na vzhled talíře příliš nehleďte, mě se ten losos ještě nějak mrskal a na pánvičce se rozlomil, mrcha. Ale chutnal výborně. Co vůbec Vy a ryby, dopřáváte si jich pravidelně? :-)

A šaty poputují k.....


vidíte sami, štěstí se usmálo na Terku - (Tereza Kreuselle), kterou jsem našmátrala ve svém klóbrcu, takže moc gratuluju a Vám ostatním přeji co nejkrásnější páteční den!

Mimochodem, už se tu zase dlouho nevařilo, takže jeden recept bude následovat...

čtvrtek 26. července 2012

Pařížské suvenýry

Tak a konečně dochází na řadu i to, abych Vám představila všechny věci, které jsem si dovezla z Paříže. Co se týče nabídky obchodů, tak jsem navštívila několik značek,které jsou dostupné i u nás jako H&M, Zara, Camaieu, Promod, Pull&Bear, Pimkie, Gap.... A zdálo se mi, že sortiment se ve srovnání s českými obchody zase tak moc neliší, ale určitě jsem tam objevila i pár věcí, které u nás k sehnání nebylo. Stejně jako u nás teď ve většině obchodů panovaly velké slevy, ze kterých mě nejvíc zaujaly asi ty HMkovské - bylo totiž až s podivem, jak moc se liší ceny u jednoho kusu oblečení obchod od obchodu a co teprve v rámci jedné prodejny, slevové cenovky si tam střihali nejspíš od oka. Jinde slevy tak citelné nebyly nebo alespoň ne u ničeho, co by mě výrazněji zaujalo. Co se týče nabídky jiných obchodů, tak mě zaujal nejvíce asi New Look, do kterého jsem se těšila už od začátku, tam mají úžasný výběr bot i kabelek za příjemné ceny, škoda škoda, že u nás stále není. Jinak jsem se ale rozplývala i u menších místních obchůdků u nabídky všemožných doplňků módních i těch bytových, suvenýrů (aneb nalepte na něco obrázek Eifelovky a Téra po tom skočí), ale i širokého sortimentu potravin v regálech supermarketů. No a čemu jsem nakonec neodolala:


  • dlouho jsem se rozmýšlela, jestli si vzít tohle klasické turistické tričko, ale nakonec jsem podlehla, ale řekla jsem si, že jeho nošení nechám až na doma a nebudu se s ním nadšeně producírovat už tam
  • taška přesně podle mých představ, kterou jsem si vysnila ještě před odjezdem - klasicky plátěná s obyčejným obrázkem. Vůbec se mi ale takovou nedařilo nalézt, všude jen kýčovité v klasických stánkových suvenýrech, až jsem na tuhle narazila v jednom s designovém obchůdku, juchůů!

  • a právě ve zmiňovaném New Looku jsem ve slevě ukořistila přímo za babku tyhle kytičkované brýle

  • a stejně tak i tenhle klobouk, který zdobí rockerský pásek, ale naštěstí i snadno sundávací
  • a v H&M jsem nemohla odolat těmhle svítivým šatům. Okukovala jsem je už u nás, ale cena se mi zdála až moc vysoká. Dovedete si jistě představit, jakou radost jsem měla, když jsem je objevila za zlomek ceny s téměř 85% slevou...

  • odjet jsem nemohla ani bez pořádné zásoby malých eifelovek, abych mohla obdarovat všechny okolo, na fotce už jen pár posledních pozůstalých

  • a co si trochu nezasmradit kufry nějakým pořádným sýrem, že? A výborný Cider k domácímu nostalgickému popíjení

  • a na závěr i trochu mlsání v podobě Lotusové pomazánky, kterou si koupil přítel, ale já mu s ní vydatně pomáhám. Pokud máte rádi tyhle karamelové sušenky, můžete stejně netrpělivě vyhlížet tuhle výbornou pomazánku, která je svou chutí s nimi téměř identická, společně s námi :-)

Tak a tímhle bych uzavřela své neustálé omílání zážitků z Paříže a zbývá než jen zítra vylosovat šťastlivce, ke kterému poputují šatky...

Mimochodem doufám, že jste stejně jako já nečekaly do půlnoci a netrpělivě neuháněly na slevomat, abyste si vybraly ty nejlepší boty Mel ve své velikosti ještě za čerstva... Mohlo by se Vám totiž stát, že pouhou minutu od zahájení prodeje totiž budou ty krásné botky, na které máte zálusk, vyprodané ve Vaší a dvou okolních velikostech, stejně jako spousta dalších.... No nic, příště už si pospím...

středa 25. července 2012

Paříž - den třetí

A nastává den třetí, bohužel zároveň poslední. Už po ránu to vypadalo, že počasí dostalo rozum, přivítala nás totiž dokonale modrá obloha, která nám dělá dokonalého parťáka hned při prvním focení v moderní čtvrti La Defence, kam jsme zamířili hned po ránu. A byl to vážně dobrý nápad, protože takhle tam bylo téměř liduprázdno, takže jsme si mohli vše v klidu prohlédnout a že je na co se dívat, můžete posoudit sami. Tam se člověk musí cítit jako v jiném světě a říkat si: "Jsem pořád ještě v Paříži?". Jsme!


 




Nemohli jsme nenavštívit ani obrovské nákupní centrum Le quatre temps, kam jsme zamířili hnedle po otvíračce, tedy na desátou a už tak se tam trousilo spoustu lidí. A co teprve o dobré dvě hodiny později, když jsme se s nákupními taškami v rukách proplétali davem. Nakonec jsme z tolika obchodů byli celkem unaveni, takže jsme si koupili obrovské kafe a šli si sednout pod Grand Arché pozorovat frmol (a uhýbat náletům holubů - něco pro mě a mou fóbii z nich). 

  

Dál naše kroky směřovaly zpátky do historického centra, konkrétně do Tullerijských zahrad. Sluníčko pálilo, takže většina návštěvníků byla různě vyvržena vstříc jeho paprskům po lavičkách, židlích nebo i po zemi. V jedné části zahrad se dokonce konala pouť, nebýt mých závratí, určitě bych uvažovala nad nějakou výškových atrakcí, ze které bych měla jistě nádherný výhled. 






Ale raději jsem se držela při zemi a zamířili jsme si to k Louvru. Já jeho návštěvu už absolvovala a můj přítel není zrovna milovník muzeí, takže jsme zasedli před pyramidu, nechaly se osvěžovat vodotryskem a odpočívat zmožené ťapky. 

Dál jsme se vydali podél řeky směrem před radnici, kde se konal nějaký festival, jak jsme si při procházkách v minulých dnech stačili všimnout. A všimlo si toho asi i daleko víc lidí, protože se tam už tísnil pořádný dav, ale to nám vůbec nevadilo. Podvečer strávený takto u příjemné hudby byl prostě parádní. 


Čas ale neúprosně ubíhal, takže jsme se museli zase odebrat jinam a to k řece, na místo odkud jsme odplouvali na večerní plavbu. No a to bylo krásné zakončení našeho třídenního putování. Prohlédli jsme si všechny pamětihodnosti zase z jiného úhlu a při zapadajícím slunci to byla naprostá idylka!




A pak už jen tradá domů... Tímto končím mé pařížské putování, zítra Vám ukážu, co jsem si s sebou přivezla, chcete? :-)