pátek 31. srpna 2012

Ovesné sušenky s čokoládou

Je tomu už dávno, co se mi tenhle recept povaluje přichystaný na miniaturním papírku, na chudáčka jsem si našla čas až teď. Hledala jsem tenkrát nějaký rychlý recept na relativně zdravou sváču, od které si nezamažu ruce, chystaly jsme se totiž s kamarádkou na koupaliště a já tak nerada zaháním hlad párkem v rohlíku. Nakonec jsem čerpala inspiraci na oblíbeném Apetitonline a to přímo zde, jen si mírně poupravila poměry.



Na plech a půl sušenek jsem použila: 100 g másla, 50 g kokosu, 100 g ovesných vloček, 80 g celozrnné mouky, dvě lžíce medu, 80 g třtinového cukru, asi řádek hořké čokolády, lžičku jedlé sody


Máslo jsem rozhřála společně s medem v menším kastrůlku. Lžici jedlé sody jsem přidala k dvěma lžicím vroucí vody, promíchala a přidala k máslu, pak smíchala s kokosem, moukou a vločkami. Nakonec jsem přidala i nasekanou čokoládu. Na plech s pečícím papírem jsem kladla malou lžičkou kopečky hmoty dál od sebe a nechala péct na 180° asi dvacet minut.


Stačilo už jen uložit do krabičky a vyrazit na koupaliště. Tam už šly sušenky celkem na odbyt (joo dobrá, kupu jsem jich spořádala i sama), ono v tak příjemné společnosti kamarádky, sluníčka a špráchání nohou v bazénu vyhládne i na dece. Recept si ale píšu za uši a určitě po něm ještě nejednou sáhnu, minimálně jako sváča do školy se bude hodit, i když bych si sušenky raději křoupala někde v trávě při pikniku než ve škole....

čtvrtek 30. srpna 2012

Už zase tahle sukně?!

Nejen můj bráška, který mě tuhle okomentoval slovy: "Už zase tahle sukně?!", si nejspíš všiml, že jsem si ji zkrátka oblíbila. Pro takový výletnický den, pro který jsem ji zase oblékla, je jako stvořená. Ve větru vlaje, takže vedro v ní rozhodně není a navíc se ani v autě nepřilepím k sedadlu. Svou zálibu v kloboucích čas od času projevím, v tomhle se navíc vůbec nepeče hlava, je zkrátka skvělý! A když náhodou i trochu foukne, zachrání mě oblíbený červený šátek, který fááákt žeru. A jelikož se u nás razí heslo "fotí celá rodina", tentokrát mohu jen poděkovat své mamince za pořízení hned několika fotek :-)


Který kousek šatníku jste si poslední dobou oblíbili Vy? :-)

středa 29. srpna 2012

Pečené kuře, bramborový knedlík a červené zelí

I když se mi zdá, že (nejen) v kuchyni je současným trendem být co nejvíce světový, jsem moc ráda, že se stále více kuchařů vrací k té naší staré dobré kuchyni české. I když to povětšinou nejsou žádná lehká jídla jako z oblíbených jižanských kuchyní, kolikrát dají i více práce, ale přece to nutně nemusíme zabít kilem sádla a horou kynutých knedlíků, ne? Myslím, že s trochou fištróna se dá i v rámci naší české klasiky vytvořit chutné jídlo, které hned nebude zavrženíhodné z pravidel zdravého životního stylu. Já se o to rozhodla pokusit při jednom nedělním obědě, kdy jsem vyměnila kachnu za kuře, kynuté knedlíky za bramborové a červené zelí připravila i bez nějakého zahušťování moukou. Vždyť brambory patří k nejzdravějším přílohám a zelí, i když ho sama moc nemusím a nejím často, je bohatým zdrojem tolika prospěšných látek v čele s Céčkem. Nemyslím si, že by můj postup byl kdovíjak výjimečný, ale přidám ho na důkaz toho, že i takové jídlo vlastně moc práce nedá - kuře se šoupne na dvě hodiny do trouby, zelí na hodinu pod pokličku a jen ty proklaté knedle se musí uhňoucat.



Kuře:
Naporcované kuře den předem naložíme osolené, opepřené společně s pár bylinami a trochou oleje. Pečeme podlité asi při 200° zhruba dvě hodinky (hodinu přikryté, hodinu odkryté), před koncem můžeme troubu nastavit na gril a přidat výkon, aby se vytvořila křupavá kůrka.


Zelí (cca 5 porcí):
Půl hlávky červeného zelí nakrouháme na malé kousky a přidáme ho do hrnce na lehce osmahnutou cibulku. Přidáme bobkový list, nové koření, podlijeme trochou vody a necháme dusit do změknutí (cca 50 minut). Ochutíme solí, octem a cukrem.


Bramborové knedlíky (cca 5 porcí):
5 velkých brambor uvaříme ve slupce a nastrouháme na jemno. Přidáme dvě vejce, sůl a postupně přidáváme polohrubou mouku, než vznikne tvárné těsto (já přidala zhruba 2 šálky +  na podsypávání). Z něj uválíme váleček a nakrájíme špalíčky, které vaříme ve vroucí osolené vodě než vyplavou na povrch (asi 4 minutky).


Toť vše, musím se jen přiznat, že s knedlíky mi pomohl přítel, který zakročil, když jsem se rozčilovala na stále řidkým těstem, stačilo však jen trochu jeho trpělivosti a přidání mouky....


A co raděj Vy, dáte si taky občas rádi tu "našu"? :-)

úterý 28. srpna 2012

Kalhoty s veeeelkými kapsami

Jsou veselé, jsou hravé, jsou to moje milované lacláče! S veeeelkými kapsami, že by mi je sám krteček mohl závidět. Je pravda, že v nich nechodím příliš často, vytáhnu je třeba, když jdu jako doprovod dětí na prolejzačky (jooo, houpe se mi v nich totiž fakt dobře), přece jen bych měla být ve svých dvaceti letech oblečená seriózněji, nebo ne? NE, klidně v nich vyrazím i mimo typicky dětské teritorium, protože já se jich prostě jen tak nevzdám, oni totiž rostou se mnou, fakt! Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že je pořád obleču už asi pátým rokem či jak je dlouho je mám. Jooo to se mému tatínkovi jednou povedl kup, když mi je přivezl jako dárek z Kanady. Veselé tričko společně s naušnicemi asi za 10 Kč (koupila jsem si je kdysi na nějakou retro párty a vážně jsem netušila, že si někdy vezmu i na jinou příležitost) už jen jako doplnění té bláznivé nálady, která mě donutila se tak obléct.


Jak ze svých kolejí občas vyjedete Vy? :-)

pondělí 27. srpna 2012

Cuketová buchta s broskvemi

Máte plnou zahrádku cuket, už Vám lezou i ušima a nevíte co s nimi? U nás na zahradě je to sice jen samý květ, ale cuketou mě tuhle zásobila moje hodná babička. A mimo ostatní domácí zeleniny jsme nafasovali i kupu broskví. A já se rozhodla, že tyhle dvě zdánlivě nesourodé suroviny spojím a uvidím, co z toho vznikne... Receptů na cuketovou buchtu je spousta, já hledala, až nenašla přesně to, co jsem hledala, a tak jsem se opět pustila do patlání na vlastní pěst. Průběh to mělo sice možná podobný jako když pejsek s kočičkou klohnili svůj dort, výsledek však o poznání lepší (alespoň se nikdo nepřiotrávil). Přítel se naopak k plechu hojně nachodil, až jí celou nakonec dojedl.

Na velký plech jsem použila: 1 hrnek celozrnné mouky, 1/2 hrnku hladké mouky, 1 hrnek cukru, 2 vejce, 1/2 hrnku oleje, 5 lžic kaka, 1/2 hrnku mléka, půlku prášku do pečiva, 1 velkou cuketu, broskve


Cuketu jsem oloupala, vydlabala jadřinec, nastrouhala a vymačkala z ní vodu. Přidala jsem mouku, cukr, olej, vejce, mléko, prášek do pečiva, kakao a smíchala. Vlila na pečícím papírem vyložený plech a navrch pokladla vypeckované a oloupané broskve. Nechala jsem péct na 180° asi 25 minut.


Buchta byla hodně vláčná, o dost víc než jsem vůbec čekala a doufala, což by možná mohlo někomu vadit, ale já to uvítám, nesnáším, když mě těsto dusí. Úpravy cukety na sladko se není třeba vůbec bát, protože ve výsledku není ani trochu poznat, ale to Vám už nemusím vykládat, určitě spoustu z Vás už tuhle variantu ochutnalo... A pokud ne, tak hurá na ni :-)

neděle 26. srpna 2012

Košilová víkendovka

Jsem tu na skok, abych malým a vypoceným příspěvkem svůj blog obohatila i dnes. Včera, jak jsem řekla, jsem trávila ve stánku s občerstvením při fotbalovém turnaji, kde se mičudou honil můj přítel. Přiznávám se bez mučení, že se mi ze začátku moc nechtělo, ale slíbila jsem, že pomůžu a nakonec to otrava nebyla vůbec. Byla jsem tam "vod masa", takže celodenní čuchání voňavé kejtičky mi nevadilo, i když jsem od ohně byla vyčuzená skoro víc než klobásy, které jsem prodávala. I když se z půldenní šichty stala nakonec celodenní, nějak se nám protáhla až do pozdních hodin, tak mi to ani nevadilo, akci jsem si báječně užila i tak. Tyhle malé vesnice mají ale jednu nevýhodu, i když tam na podobné akce absolvuji poctivě všechny už třetím rokem, stále se najde hodně lidí, kteří si chtějí připít na seznámení (a někdo se chce seznamovat třeba několikrát za večer), takže se akce pak stávají pověstně nebezpečnými. A ta včerejší nebyla výjimkou, proto si nepřejte vidět, jak vypadám dnes ráno - můj obličej je lehce průhledný s nádechem do zelena.... Včera jsem ale byla zbarvena do modra a to, když jsem si oblékla jedny ze svých starých ustřižených džín s pánskou kostkatou košilí, žádná velká pecka, což si ani daná příležitost nežádala...


A teď musím běžet (i když s tím tempem to taky nebude tak horké) balit, za chvíli odjíždím na hokejový kemp, kde budu do pátku hlídat malá nezbedná dítka jako už čtvrtým rokem. Pro Vás mám ale přichystaných spoustu článků, takže se budu stejně pravidelně hlásit dál. A zatím se mějte báječně!

sobota 25. srpna 2012

Mazánci

Je sobota, tak co se tady dneska takhle společně namazat, co říkáte? Přidat se mohou i mladiství, naše mazání bude mít pouze a jenom blahodárné účinky.... Dnes tu budu totiž líčit své dojmy ze svých nejoblíbenějších pleťových krémů, jsou to zkrátka moji mazánci do slova a do písmene! A máte občas hluboko do kapsy nebo jen prostě neradi za krém vydáte více jak třeba za 4 litry benzínu, tak tady jste správně - ve většině případů totiž s cenou nepřelezeme stovku...


A jako Alverde a taky "Au, au, au - ta moje zbědovaná pleť" - tohle už z mých úst po začátku používání denního krému na citlivou pleť Alverde už nikdy nezaznělo. Zklidňuje podrážděnou pokožku a zbavil mě protivných, přesušených a loupajících se míst kolem nosu a je mým každodenním ranním společníkem. Nanáším ho po ranním čištění pleti, chvíli posečkám, než se vstřebá a můžu s klidem "makeupovat". Stačí ho opravdu málo, chvíli mi sice trvalo, než jsem dokázala odhadnout postačující množství, ale vážně už malé množství krásně promastí a zvláční celý obličej i krk. Má lehkou konzistenci s typickou alverdovskou přírodní vůní, která někomu nemusí být po chuti, já si na ni s pár použitími zvykla. Naprosto mi vyhovuje pro letní období na mou sušší pleť, proto si myslím, že se snese i s pletí mírně mastnější. No a nakonec jen dodám, že je k sehnání v DM drogerii jako celá značka Alverde za cenu kolem 65 Kč.


A pomalu se dostáváme k oblíbené Ziaje, která už v mé kosmetické sbírce čítá nějaký ten kousek a nutno podotknout, že všechny jsem si zaplatila z vlastní kapsy - to jen tak pro pořádek. Začnu měsíčkovým pleťovým krémem (o kterém jsem se zmiňovala už tady) a tak jen pár hlavních bodů k zopakování. Krém s příjemnou vůní a hutnější konzistencí, který vyhovuje suché pleti, hodící se spíše na noc, s rychlým vstřebáváním, dobrou hydratací a nízkou cenou - to je přesně on.


A přecházíme k tolik omílané řadě s kozím mlékem. Ano, ano, kozy učarovaly i mě, já nevím, proč jsem nad touto řadou nejprve ohrnovala nos, když jsem ji potkávala v drogérii. Vážně jsem si představila smrádek kozího mléka a chuť k nákupu byla ta tam. Ale nevyzkoušet tyhle krémy by byla vážně škoda, jsou mými velkými oblíbenci. Denní krém jsem si pořídila jako první a už ho na dlouhou dobu nedala z ruky, skvěle mi vyhovoval pro chladnější období, kdy jsem ho po ránu nanášela pod makeup a vydržel mou pleť dlouho hydratovat, takže si ho na chladný podzim dost možná zase pořídím.


A otázkou času už bylo jen, kdy si pořídím ještě krém noční, který mě také rozhodně nezklamal. Má o poznání hutnější konzistenci (možná ještě o něco hutnější než krém měsíčkový), ale i tak se roztírá dobře. I když jsou oba krémy určeny pro pleť suchou náchylnou k tvorbě vrásek, což bych ve svých dvaceti letech ještě asi příliš řešit nemusela, přesto jsem si je oblíbila a cítím se s nimi tak trochu "jištěná" (zní to uhozeně, když to po sobě čtu :-D). Zkrátka a dobře, pleť mám po jejich použití vždy krásně hebkou a vypnutou a aplikaci jsem si oblíbila zvlášť na oční okolí. Ještě ráno úplně jásá z jeho večerního použití. Za sebe Vám mohu všemi deseti doporučit i tenhle, koupila jsem ho za cenu kolem 60 Kč.


Od Ziaji k Balee, takže peněženka stále jásá. A nejen ona. Tenhle lehký krém z řady Balea Young mohu doporučit i pleti normální i mastnější. Sama po něm sáhnu v letních měsících, má totiž i krásně letní ovocnou vůni, která, uznávám, může někoho praštit přes nos, ale já z ní cítím sladké broskve a to já můžu. Navíc má pěkný bytelný skleněný obal, čímž se mezi všemi těmihle plasťáky tak trochu vyjímá. Opět je vhodný jako podklad líčení a dobře hydratuje. Dodám jen že je ke koupi opět v DM drogerii za cenu (kterou si už jako obvykle nepamatuji přesně) okolo 60 Kč.


A posledním krémem, který bych Vám ráda přestavila, je ošetřující krém Aknea, který se může pochlubit označením Bio produkt. Používám ho k lokálnímu ošetření problematických míst, které mě čas od času nepotěší svou nemilou návštěvou. Večer ale pupínek natřu a ráno už jsou jeho účinky znát, jistěže problému nezbaví na dobro, ale určitě ho viditelně zmenší. Mám k němu snad jen jednu výhradu a tou je vůně, která mému rozmlsanému nosu příliš nelahodí, ale zase na druhou stranu chvilku po nanesení není už vůbec znát. Popravdě už přesně nevím, jak jsme k němu přišli, našla jsem ho totiž doma a hned se ho chopila, ale prý byl jako dárek k nějakému nákupu. Nevadí, já ho ale "vygůglila" a zjistila, že jeho cena se v internetových obchodech pohybuje kolem dvou stovek a to třeba rovnou zde.


Tak ať už se dnes namažete čímkoli, přeji Vám, ať to má jen a jen pozitivní výsledky. Já například budu trávit den ve stánku s občerstvením na fotbalovém turnaji v přítelově vísce, kde se snad nenamažu ani točeným pivem, ani kořalkou, která tam kolikrát teče proudem, ale jen večer před spaním jedním z výše uvedených krémů :-))

pátek 24. srpna 2012

Bílá na Méďu

Včerejší odpoledne bylo ve znamení koumání, co s načatým dnem, s přítelem jsme chtěli někam vyrazit. Nakonec jsme se rozhodli jet do kina a volba padla na film Méďa. Četla jsem na tenhle snímek totiž samou chválu, a tak nás to oba hodně nalákalo. Možná jsem právě díky tomu byla až moc namlsaná a čekala jsem od filmu o trochu víc, ale to neznamená, že by se mi nelíbil. Pokud máte rádi peprné komedie, můžu Vám ho i za sebe doporučit. Nenechte se zmást názvem, Méďa není žádná roztomilá hračka, ale velkej medvěd s pořádně prořízlou pusou a nemravnými zvyky.

A jelikož začínám mít ve stále větší oblibě šaty, zvolila jsem je i tentokrát. Jsou sice světlé, ale kupodivu jsem vyvázla bez začunění, ale hlavně dost průsvitné, takže přítel koulel očima, ale na převlékání už naštěstí nedošlo. Doplnila jsem je černou i v podobě mých nevyužívaných bot. Koupila jsem si je ještě před létem, ale po tom, co jsem se v nich málem přizabila, když se mi z nich vyvlékala noha, jsem je šoupla na skříň, kde se na ně akorát prášilo. Ale ještě že mám tak šikovnou maminku, která mi je trochu vytunila pentlí, kterou si je k noze přivážu a už se ty mrchy ani nehnou. Třikrát hurá, už v nich totiž zase můžu mít skoro dva metry :-)


Jaký byl Vás poslední film v kině? :-)

čtvrtek 23. srpna 2012

Koprovka z jogurtu

Komu se jen při pouhém pomyšlení na koprovku zhnuseně krčí nos, tak dnes to nebude nic pro něj. Chápu, že stravování ve školní jídelně může dost poškodit budoucí stravovací návyky, ale mně díky bohu moc jídel jídelna neznechutila (kromě rýžového nákypu a znojemské, to fakt nemůžu). S koprovkou je to těžké, chudáčka ji nesnáší tolik lidí... A já jí přitom mám fakt ráda, ale že u nás doma se nad ní většina ošklíbá, tak mi tuhle, když jsem na ní dostala chuť, nezbylo nic jiného, než si ji prostě uvařit. Už už jsem sahala po zakysané smetaně, ale v lednici jsem si všimla, jak na mě pomrkává smetanový bílý jogurt, čapla jsem tedy po něm a začala improvizovat.

Použila jsem: 1 kelímek smetanového bílého jogurt, trochu mléka, lžičku hladké mouky, svazek čerstvého kopru, ocet, sůl, cukr, lžíce másla, vejce, brambory


V jogurtu jsem rozmíchala lžičku hladké mouky a vlila do rendlíku, trochu naředila mlékem. Přidala jsem koprovou nať a nechala provařit. Velké kusy kopru jsem odstranila, přidala pouze kopr nasekaný a začala ochucovat solí, octem a cukrem, než omáčka chutnala přesně podle mých představ. Nakonec jsem přidala asi lžíci másla pro zjemnění. Podávala jsem s vařeným vejcem a bramborem.


Z velké improvizace se nakonec vyklubal poživatelný oběd, ba i dokonce jsem uspokojila svoje koprovkychtivé chuťové buňky. Čekala bych, že se jogurt srazí, ale nejspíš se nade mnou smiloval. Každopádně jsem na její spořádání nakonec sama nebyla, přítel se přidala s její konzumací mi pomohl...

Tak a teď by mě vážně zajímalo, kolik z Vás má koprovku rádo a kdo jí naopak nemůže ani cítit? :-)

středa 22. srpna 2012

Laděna do modro-hněda

I když se to třeba někdy nezdá (no kdo se čas od času neoblékne stylem "každý pes, jiná ves"), mám ráda, když to ladí. Proto jsem tuhle kombinaci skoro zapomenutého tílka hrajícími všemi krásnými barvami měla ve svém poznámkovém blogu načrtnutou už dlouho, ale pořád nějak neměla čas ji obléknout přes stále nové kousky proudící do mé skříně. A když jsem si mohla vzít naušnice i náramek v barvách proužků a stejná barva se objevila i na botách, mé ladící já zájásalo. Uznávám, že klobouk s barvou proutěné kabelky zase tak úplně neštimuje, ale víte jaké bylo parno? Chtěla jsem si chránit lebku, i když z toho sluníčka se stejně cítím pořád stejně nablblá.... Těžko říct, jestli za to ale může sluníčko :-))) O vedru taky svědčí krk ničím neověšený, protože netoužím po opálených korálích a opalovací krém se přes cingrlátka taky špatně roztírá.

 

Co Vy, máte také rádi vzájemnou barevnou sehranost kousků? Čímž netvrdím, že tahle kombinace patří k mým nejsladěnějším - chápejte to jen jako nutné zahalení co nejmenších částí těla jednoho víkendového parného odpoledne, kdy jsem zkrátka jela popřát pravicí svému dědovi.

úterý 21. srpna 2012

Mrazák plný zmrzliny

No dá se bez něčeho takového vůbec léto přežít? :-) Mými letošními oblíbenci jsou jednoznačně zmzky domácí výroby (už jsem tu psala o ananasovébanánové a mango sorbetu), tentokrát jsem se pustila do dalších druhů. Rozhodně nejsem žádná exkluzivní zmrzlinářka, nemám vozíček na dvou kolech s apartním deštníčkem, ale když mě v parnu honí mlsná, ráda si pro nějakou dobrotu do mrazáku sáhnu. Nemusím tak totiž ani stát frontu na točenou za dvacku ani okusovat kornoutky, které stejně nemám vůbec ráda....

Mezi mé nanukové favority patřil vždycky tvarohový Míša, chtěla jsem si jeho obdobu připravit i po doma, jen čokoládovou polevu jsem obešla nasekáním čokolády rovnou do tvarohu, ve finále to vyjde nastejno. Navíc jsou to jednoduché počty - za kolik koupíte jednoho Míšu? Třeba za 12 Kč? Za tu cenu máte celý odtučněný tvaroh, ze kterého mám 6 nanuků, jen ho mírně osladím medem a nasekám pár kostiček čokolády... Občas jako obměnu přidám třeba lžičku kakaa nebo kokos...


Ale mimo nanukových formiček mám v mrazáku uloženy i kousky banánu. Může to znít trochu divně, ale z něj si připravuji vážně tu nejlepší zrmzku! Stačí ho totiž vytáhnout z mrazničky, rozmixovat (nebo rozmačkat vidličkou) a zdravá chladivá dobrota je na světě! Vůbec by mě nenapadlo, že takhle upravený banán by vážně mohl chutnat tak dobře, fakt jako smetanová zmrzlina, jen o mnoho zdravější. Nejlépe je používat hodně zralé banány, které sladit nepotřebují, jen si ho posypu třeba kakaem nebo skořicí. A vůbec nejlepší je k jednomu rozmačkanému banánu přidat ještě lžíci tvarohu, to je Vám tak dobré, že si vždycky chrochtám blahem... Podle chuti si ale můžete přidat cokoli - burákové máslo, jogurt nebo nutellu, co já vím :-) Upřímně už si nepamatuji úplně přesně, kde jsem nápad s banánem viděla poprvé, každopádně to není z mé hlavy.


A právě se mi další banány už pěkně mrazí, takže je nejspíš jasné, co budu mít k odpolední sváče.... A jak se ochlazujete Vy? :-)

pondělí 20. srpna 2012

Jogurtový dort s borůvkami

O víkendu jsem dostala hroznou chuť připravit nějaký lehký a osvěžující dezert, po kterém nebudu zmořená víc než z pobytu na sluníčku. A i přes počáteční obavy, jestli koláč vůbec ztuhne (recept jsem si totiž cucala z prstu), jsem byla mile překvapena, jak improvizace dopadla. Není lepší pochvaly, než když se pro dort vrátíte do ledničky a zjistíte, že půlka chybí :-)


Použila jsem:
korpus: 3 lžíce ovesných vloček, 3 lžíce celozrnné mouky, 2 lžíce třtinového cukru, 1 vejce, 2 lžíce změklého másla
náplň: 600 g řeckého jogurtu (kolem 10% tuku), 2 vejce, 1 vanilkový pudink, 3 lžíce medu, 1 vanilkový cukr, půl lžičky kukuřičného škrobu, hrnek borůvek, 2 lžíce třtinového cukru


Nejprve jsem si připravila těsto na slabý korpus - ze všech ingrediencí jsem uhnětla lepivější těsto, které jsem rozprostřela na dno dortové formy, kterou jsem před tím vyložila pečícím papírem. Ve vyhřáté troubě jsem ho zapekla asi 10 minut na 200° a nechala mírně zchladnout.

Potom jsem si z jogurtu, medu, cukru, pudinku, škrobu a dvou vajec připravila hladkou náplň a vlila na korpus. Na mírném ohni jsem svařila borůvky s cukrem než pustili šťávu a je kladla lžicí sem tam na jogurtovou náplň, poté jsem ještě lžicí projela tak, že se tvořily obrazce a borůvkovou směs tak propojila. Pekla jsem při 150° asi 50 minut a poté nechala důkladně ztuhnout ve formě v lednici (asi 4 hodiny).



Příště zkusím koláč připravit z méně tučného jogurtu, jinak postup měnit nejspíš nebudu. Moc mi totiž chutnala kombinace vanilkou ovoněného jogurtu s borůvkami, které nejen že tvořily hezkou barevnou mozaiku, ale vždycky tak příjemně křuply v puse.

A mimochodem, jak se chystáte strávit dnešní parný den? Já už se těším k vodě :-)

neděle 19. srpna 2012

Pivní slavnosti a beatlesáci

Jsem tu, abych Vám poreferovala, jak jsem trávila včerejší večer. Sama se až divím, že monitor vidím pouze jednou, třas rukou se nekoná a já se vyspinkala přímo do růžova (skoro jako jsou mé kalhoty) a bez bolehlavu. Co to melu, tážete se? Absolvovali jsme včera totiž pivní slavnosti konající se jako každý rok v našem malém městečku. A já abych dostála názvu, ochutnala jsem výtvory hned několika pivovarů, abych se mezi všemi těmi platovými kelímky stejně nemohla rozhodnout, které mi chutnalo nejvíc. Hlavním letošním lákadlem mělo být kromě pivního moku vystoupení Support Lessbiens, které jsem si poslechla s chutí, ale asi o krapet víc jsem si užila menší místní kapely. A uznala jsem, že na takovou akci by se mohlo hodit vytáhnout beatlesácké tričko, mé romanticky laděnou půlku už zastupovaly jen lososové gatě, víc ani ťuk.

Tak snad je Vám dnes do zpěvu stejně jako mně, i když mně ze samého poskakování v rytmu písniček bolí docela nožky... A vůůůbec, máte rádi pivo? Já ho teda nepiji často, ale v létě si ho čas od času ráda dám... :-)

sobota 18. srpna 2012

Čuchám, čuchám velkou slevu!

Dnes se tu bude zase "vokazovat", čím si mě nabídka obchodů opět získala. Ještě teď, i s odstupem pár dní od koupě, se nesmírně raduji z příznivých cen aneb ne všude jsou slevové stojany zcela přebrané! :-)

Peplumuju, peplumuješ, peplumujeme už skoro všichni a já objevila ve slevách skvělé kousky tohoto střihu.

puntíky - Orsay 100 Kč, zelené - Lindex 79 Kč

Mé vysněné Beatlesácké tričko. Jak dlouho jsem se ho nahledala... Sice není s klasickou fotkou z přechodu, ale ta mi visí stejně už několik let nad postelí, tak to chtělo stejně nějakou změnu. No dočkala jsem se tam, kde bych to nečekala, a to v pánském oddělení Terranovy, kdy jsem se jen tak znuděně prohrabovala zlevněnými svršky s přítelem a bylo tam! Dokonce bílé i černé, ve všech velikostech a zlevněné na 99 Kč. No mé rockerské já zajásalo. Nejen že v něm vypadám jako starý punker, ale také jsem se mohla vrhnout do malého ničení - za poslechu Let it be jsem ho mírně obstřihla....

pánská Terranova 99 Kč

Proč si nepořídit plavky skoro na konci léta, že? Nejen že jsou střiženy i zabarveny přesně tak, jak prahlo mé srdce, ale v Camaieu jsem je koupila s tááák velkou slevou... Navíc předpověď počasí vypadá dost slibně, takže do podzimu už je nechci sundat.

Camaieu 249 Kč

Ale až se třeba i trochu ochladí, mám v záloze parádní gatě, ve kterých mě snad podzimní sychravo nezaskočí. Béžové platěné kaťata jsem objevila v Lindexu, ač tam příliš často nechodím.

Lindex 119 Kč

A začínáme s doplňky - mé ponožkové úchyláctví se zase plnohodnotně projevilo, takže do nových tenisek od vietnamců za stovku si můžu prostřídat další barevné fusky.

kecky vietnamci 100 Kč, černorůžové Gate 32 Kč, mentolové vietnamci 20 Kč

Plastový srdíčkový prstýnek z House, který je jako stvořený pro mé prstíky, které většinu bižutérie nesnesou a odmění mě za ně virážkou či černým obtiskem.

House 19 Kč
 
Černé samodržící punčochy z Marks&Spencer za 29 Kč (v balení jsou dokonce dvoje) neudivují nejen mě, ale i našeho čápa...

Marks&Spencer 29 Kč

A brzy asi otevřeme i kosmetické okénko, protože jsem si do něj zase pořídila pár kousků, se kterými jsem už za dobu používání moc spokojená, svou cenu většina z nich převyšují svými účinky.

balzám na rty Alverde Dm 40 Kč, lak minicolorama Rossmann 19 Kč, stíny essence Rossmann 30 Kč, mycí gel Cien Lidl 30 Kč, hydratační tonik Lirene Rossmann 60 Kč (probíhá sleva 25% na veškerou pleťovou kosmetiku), peeling Cien Lidl 30 Kč
A jaký úlovek udělal za poslední dny radost Vám? :-)