neděle 30. září 2012

Červená polévka - s rajčaty a červenou čočkou

Různé variace polévek mi vždy s chladným počasím přijdou vhod. Baví mě improvizovat ze zásob lednice, netrpělivě očekávat výsledek a co teprve, když se zadaří a já si k tomu všemu i pochutnám. To bývám na výsost spokojená. A spokojená jsem byla i s výtvorem z červené čočky a domácích babiččiných rajčat, které jsem zkusila dát dohromady a ve finále to byl celkem povedený tah.

Použila jsem: 8 středních rajčat, cibuli, dva stroužky česneku, 1 litr zeleninového vývaru, půl šálku červené čočky, snítku bazalky, olivový olej


Na olivovém oleji jsem si orestovala základ, tedy cibuli a česnek. Rajčata jsem na vrcholu nařízla do křížku, na cedníku položila na hrnec a zalila horkou vodou z konvice, aby se slupka spařila a šla lépe loupat. Se stoupající párou z hrnce šla loupat čím dál tím líp. Rajčata zbavené slupky a bubáků jsem nakrájela a přidala na orestovaný základ a chvíli podusila. Zalila jsem je horkým vývarem a nechala chvíli provařit. Potom jsem je tyčovým mixerem rozmixovala (nemám totiž moc ráda velké kusy rajčat) a přidala červenou čočku a čekala až se uvaří do měkka. Nakonec jsem polévku ochutila a přidala i nasekanou bazalku.


S opečeným toustíkem s parmezánem mi to stačilo jako lehký oběd. Červenou čočku mám moc ráda, navíc nemá tak zlověstné následky jako čočka tmavá a skvělá je i do salátů nebo jako příloha. S mrzutým podzimem se tu s ní určitě objeví nějaký další recept.... Jak to s ní máte Vy, taky Vám tak šmakuje? :-)

pátek 28. září 2012

A zas ten límec

Včera jsme si s maminkou vyrazily na typicky holčičí nákupy a bylo to príííma! Málem bych zapomněla, jaké výhody to má! Můžete si dle libosti oblečení zkoušet znova a znova, vrátit ho a bez ofrňování si to rozmyslet a jít si ho nakonec koupit, vybírat kousky pro druhou a hlavně povídat, povídat a povídat. Největší radost mám z toho, že si mamka pořídila kalhoty v úžasné hořčicové barvě, která na mně vypadá dost prapodivně, ale k ní pasuje tak, že Vám ji snad budu muset někdy ukázat :-)))

Sama jsem pro ten den měla v hlavně naplánováno odění už dopředu, těšila jsem se na dlouhou sukni, ale plány mi zhatil ranní studený vítr a neschopnost k dlouhé sukni zkombinovat teplý vršek, aniž bych vypadala jako Abatyše. Tak jsem si vzala jen oblíbenou košili zapnutou alespoň na jeptišku, když už nic :-)


No a co jiného bych Vám mohla popřát než kráááásný prodloužený víkend! Můžete mi klidně napsat, jak ho hodláte trávit, ráda si počtu :-) Já s přítelem vyrážím na třídenní výlet k Ostravě, neb tenhle kraj nám doposud zůstával zcela neodhalen, tak jsem docela zvědavá, jak se nám tam bude líbit. Alespoň nebudu odpočítávat dny před pondělním nástupem do školy (fujtajbl)... Takže v sobotu si nejspíš od článku odfrkneme a sejdeme se tu možná u nějakého nedělního vyváření :-)

čtvrtek 27. září 2012

Chlupaté s houbami

V lese se to prý houbami jenom hemží, jen mě mé houbařské plány na začátek týdne zkazila nějaká chřipka nebo co. Ale jsem to dívka šetrná, a i když syslení úspor není má silná stránka, tak šetření si receptů, fotek a témat na články mám v zásobě někdy i z dob dávno minulých. Tak proto Vám dnes i bez čerstvě natrhaných hub mohu ukázat recept, který je snad mým nejoblíbenějším z pokladů lesa. Houby mívají hodně odpůrců a já na tom nebyla do nedávna jinak, rozum jsem dostala kolem osmnácti (že by alespoň nějaký znak dospělosti, jež se dostavil?) a konečně začala jíst i houby. Takže když jsme někdy uprostřed prázdnin zavítali do lesa, po návratu z něj jsme si ze skromného nálezu připravili naše oblíbené chlupaté s houbami. Naštěstí se do košíku žádná prašivka nezatoulala, takže Vám teď můžu představit ten jednoduchý postup...

Potřebovala jsem: 750 g syrových brambor, 250 g polohrubé mouky, 1 vejce, sůl, houby, cibuli


Brambory nastrouháme a smícháme s moukou, vejcem a solí. Ze vzniklého těsta odždibujeme přímo do vařící vody malé knedlíčky, které vaříme pár minut než vyplavou na povrch. Na pánvi opečeme cibulku, přidáme houby, orestujeme a nakonec přidáme i knedlíky a promícháme.


Nakonec posypané strouhaným parmazánem, ať vženeme do těch českých lesů i trochu té Itálie, ne... A taková nelehká večeře si zaslouží spláchnout třeba zlatavým mokem na slehnutí a že to bylo třeba - já se totiž nacpala, až hanba.

A co Vy, máte houby rádi? A jaký je Váš oblíbený recept z nich?

středa 26. září 2012

Velká sestra

Tak jako Vás vidí oko Velkého bratra, tak já jako velká sestra sleduji (ovšem méně bedlivě) pro změnu zase bratra svého, který mi vlastně už tak trochu tu roli velké sestry bere, protože mě ve svých patnácti dávno přerostl přes hlavu (fyzicky samozřejmě! - jinak je hodný po mém vzoru :-D). Ale i když už na něj i při svých 180 cm musím zaklánět hlavu, svou roli starší a rozumnější (mělo by to tak být, ne?) si občas připomenu, když ho třeba veledůležitě vozím, kam je třeba. On pak svým spolužákům vysvětluje, že nejsem jeho máma a nebo mě třeba otráveně fotí. Takže po tom se i Vy dozvíte, že s létem neodkládám svůj milovaný košík, ani růžové kalhoty. K těm jsem si dokonce nedávno pořídila i skvěle se hodící svetr (který shodou okolností vybral zase můj bratřík, že mi prý sluší, když jsem ho chudáka vláčela po sekáči), takže se tu v nich určitě ještě potkáme...


Jojo, můj fotící bratr si potrpí na detaily, takže já pózuji, culím se a pak zjistím, že mi vyfotil stejně jen boty, kabelku nebo kus ucha - zoom prostě miluje :-D

Jaké vztahy se svým sourozencem máte Vy? :-)

úterý 25. září 2012

Karamelová bomba

Tak dlouho do mě přítel hučel, abych mu dort, který si vyhlédl v nějakém časopise, udělala, až jsem nevydržela, přimhouřila oči nad tím, že je to vlastně jedna velká kalorická bomba a pustila se do tvoření, které doprovázelo hned několik patálií. Tak třeba v Tescu neměli karamelové Salko. Řekla jsem si: "Nevadí, ve špajzu jsem zahlédla klasické". Po příjezdu domů se to seběhlo tak rychle, že přítel strhl etiketu a už se plechovka 4 hodiny vařila v hrnci, aby obsah zkaramelizoval. Druhý den bylo vše připravené k jednoduchému finiši, návštěva za dveřmi, ale ejhle - obsah plechovky nebyl ztuhlý a už vůbec ne karamelový - plechovka ve špajzu byla totiž neslazená. Ale vyřešili jsme to oklikou přes zkaramelizovaný cukr a následného přimíchání neslazeného kondenzovaného mléka - proč to totiž dělat jednoduše, když to jde složitě, že? Jooojoo, to je tak, když je blondýna zase jednou ve formě...

Použila jsem: balení karamelových sušenek Lotus, asi 4 lžíce másla, hrnek cukru, plechovku neslazeného kondenzovaného mléka, 2 banány, 500 ml smetany ke šlehání


Sušenky jsem rozmixovala společně s rozehřátým máslem a vyložila do formy a asi na 200° pekla zhruba 7 minut. Cukr jsem na pánvi nechala zkaramelizovat a když se karamel táhl, přidávala jsem po malých dávkách kondenzované mléko, až se směs zredukovala v hustou omáčku, kterou jsem vlila na sušenky a banány. Nakonec jsem dort potřela šlehačkou.


 Ale cooo, dort byl nakonec moc dobrý, i když i ta šlehačka se nakonec roztekla a takhle na fotce vypadá mírně nechutně. Ale hostila jsem jím zrovna tak ohleduplné strávníky - třeba můj strýček si poručil nášup a odevzával pečlivě vyblízaný talířek :-)

pondělí 24. září 2012

Plesání pod širým nebem

O víkendu jsem se zúčastnila zase trochu netradiční akce a to plesu pod širým nebem, který už se stal každoročním veselením v rodné vísce mého přítele, kde je plno plesuchtivých obyvatel bez možnosti sálu nebo hospody. Ale jsou to hlavy fikané, o svůj pravidelný hasičský candrbál nepřijdou, neb stačí postavit jeden velký pártystan, kam se těch pár sousedů vejde, narazit sudy, načesat hlavy a nablýskat lakýrky a vyrazit plesat pod širé nebe. Čeká tu totiž vždycky živá hudba k tanci přímo na nohejbalovém hřišti, bohatá tombola většinou se nesoucí v duchu "co sis přines, to si také pravděpodobně vyhraješ zpátky", ale hlavně dobrá nálada a spoustu zábavy, která nás neminula ani letos. Náš blond gang v čele s přítelovou mamkou a ostatními jeho příbuznými je už u stánku pověstný svou častou návštěvou (začleňovat do rodiny je přece potřeba!) a ani prohibice nám nijak nezabránila ve veselé náladě, protože jsme si vystačily se svařákem či nějakým tím sladkým hubolepem.

Já se na tu tancovačku oděla konečně do skoro baletkovské sukně z Gatu, kterou jsem si sice s nadšením koupila, ale pořád pro ni nějak nemohla najít využití. Nezbytností byly dvoje punčochy (vespod bílé, aby lépe vynikl vzor na vrchních), tři horní vrstvy a samozřejmě nezůstalo jen u toho, co vidíte na fotkách, protože takhle na lehko jsem si vystačila jen pár chvil, s postupujícím večerem jsem na sebe začala navlékat kabát, další svetry a v zásobě byly i palčáky a čelenka. O zahřívání tancem ani nemluvě...


A neb jsem si s sebou odnesla nejen karafiát a tanga (jooo, přesně taková pozornost byla přichystána pro každou příchozí dámu bez rozdílu věku či zájmu o ně) nebo pořádně vybrakovanou tombolu (aneb kterak se ve výhru obrátilo těch pár ušmudlaných lístků, které jsme tam jen tak ze zvyku koupili a nakonec odcházeli s plnými náručemi), ale taky "rýbu jako prase", takže vám posílám jedno uhuhlané HAHOJ a jdu si uvařit teplý čaj (aneb tanec byl asi málo vytrvalý)....

neděle 23. září 2012

Citronová pěna

Mám moc ráda lehké dezerty, které nestojí příliš námahy ani připravit ani zblajznout a strávit. Přesně taková byla nedávno stvořená lehká pěna (neplést s lehkou děvou) s příjemným citronovým nádechem. K povedenému nápadu mě vedlo jediné - objevení vaničky mascarpone v lednici a dál jsem popadla co bylo zrovna po ruce.

Použila jsem: 1 citron, 250 g mascarpone, 2 bílky, vanilkový cukr, třtinový cukr, mátu


Z dvou bílků jsem si vyšlehala tuhý sníh a opatrně zašlehala i dvě lžíce vanilkového cukru. Mascarpone jsem šlehala s třtinovým cukrem, citronovou šťávou a kůrou a pár nasekanými lístky máty. Opatrně jsem promíchala se sněhem a nechala ztuhnout v ledničce.


Podávala jsem ve sklenkách na dlouhé nožce a řádně vychlazené. Osvěžující dezert hotov během pár minut. Takže pokud máte stejně jako já rádi osvěžující sladké tečky, můžete si stejně bleskově tuhle pěnu vytvořit i Vy a nebo taky néé, jak chcete :-)

sobota 22. září 2012

Trocha modré a ten zbytek

Co mě po ránu dokáže vážně nepotěšit je fakt, že se škola už nezadržitelně blíží a tudíž musím vylézt z vyhřátého pelechu před šestou a vyrazit pro razítko do indexu na zápis. A co teprve, když na mě za oknem čeká ani ne deset stupňů a déšť vytrvalejší než etiopští maratonci. To nastává chaotické ráno, kdy dostávám vztek i na pečlivě vybrané oblečení z předchozího večera, abych na sebe navlékla něco úplně jiného nejméně třiapadesátkrát po sobě. Ještě totiž nejsem vůbec připravená kombinovat neletní kousky oblečení a vážně doufám, že se brzy přehoupnu z režimu, kdy nebudu toužit po plavkách, ale po kulichu.... Na takovém mrzutém ránu je ale bezva to, že na mě ve škole čekala Ivetka a hnedle po tom, co cvaklo razítko a zaklaply jsme index, jsme si to šupajdily do obchodů. A hned po drobných nákupech jsme odhodily tašky a blejskly se, z čehož vznikly pošmurnější fotky než celé počasí (foťáku se zřejmě taky ten nečas příliš nezamlouval a proto stávkoval) a nezachránila to ani má snaha narvat mezi nebarevnou nudu trochu modré.


Větší dávka originality s kapkou šmrncu  servírovaná v ostrých fotografiích nechť se dostaví někdy příště a Vy mějte povedený den!

pátek 21. září 2012

Jablkové tofu knedle


Ovocné knedlíky jsou prostě jídlo, které už od mala miluju. A i když je konkurence veliká (třeba v jahodových), tak stále u mě na plné čáře vítězí s jablky. Tvarohové těsto, uvnitř sladké jablíčko, hora cukru, skořice nebo kakaa a třeba ještě čerstvý tvaroh navrch - no to je prostě bašta! Ale protože ráda zkouším nové a nepoznané, tak když mě na delicious blogu (který je mimochodem plný úžasných receptů a určitě stojí za nahlédnutí) cvrnknul do nosu recept na zdravější variantu, neváhala jsem a vyzkoušela. A jelikož jsem se tentokrát držela postupu přesně (u mě tak nevídané), nebudu tedy recept opisovat, snad bude stačit pouhé odkázání na něj.

RECEPT

Z chuti knedlíků rozhodně zklamaná nejsem, bála jsem se, že by mohly být třeba tvrdé jako tenisáky, ale kdepak. Navíc když jsem si je navrch polila ještě bílým jogurtem, datlovým sirupem a posypala skořicí nebo kakaem, byla jsem maximálně spokojená. Takže tuhle inovaci vítám ve svém "repertoáru" a Vám ji mohu jen doporučit k vyzkoušení a je jedno, jaké už zvolíte ovoce.

čtvrtek 20. září 2012

To je zlaté posvícení...

... to je zlatá neděle, máme maso a zas maso.... No dobrá, posvícení se u mé babičky sice slavilo minulou sobotu, ale s přežráním se řízků jsme text písničky docela dodržely. Takže volba oblečení nebyla tentokrát tak složitá - padlo to na volnou sukni na gumu, která snese i nějaký ten posvícenský koláč navrch. Jen to krásně ladící sáčko (za půjčení děkuji své mamince) jsem na tu ládovačku musela sundat nebo by jinak mohlo prasknout ve švech....


A jen tak by mě zajímalo, jestli se u Vás (třeba jen v rodinném kruhu) taky slaví posvícení nebo pouť? :-)

středa 19. září 2012

Podzimní krambl

O mém seznámení a zamilování se do kramblu jste se mohli dočíst už z dřívějšího článku, má láska k němu stále trvá, ba až stále stoupá. A podpořena byla nedávnou přípravou další obměny, tentokrát v podzimním duchu namixována z ovoce patřící k tomuto ročnímu období. Švestky, hrušky a nějaké to jablíčko, voňavá drobenka, zakapat bílým jogurtem a vrním blahem...

Na menší zapékací misku jsem použila: 1 jablko, 2 hrušky, 8 švestek, hrnek ovesných vloček, půl hrnku celozrnné mouky, půl hrnku třtinového cukru, máslo, skořici, vanilkový cukr, bílý jogurt k podávání


Nakrájené ovoce jsem přesypala do zapékací misky, pocukrovala vanilkovým cukrem a promíchala. V misce jsem si rukama vytvořila drobenku z ovesných vloček, cukru, mouky a skořice a tou pak posypala ovoce. Nechala jsem ve vyhřáté troubě péct na 190° asi 20-25 minut a servírovala ještě teplé a porci pokapala ještě bílým jogurtem.


Takže zachumlat pod deku, do ruky pořádný bagr a hurá dlabat tuhle ještě horkou ovocnou dobrotu! A nebo ji nabídnout nějaké milé návštěvě, když za okny padají trakaře, zrovna jako jsem to udělala minulý týden já. Tak snad Klárce chutnal... :-)

úterý 18. září 2012

Ve víru rocku

Páteční večer se v našem městečku nesl ve znamení festivalu s dobročinným záměrem nabízejícím skromného hudebního vyžití. Jednou z kapel bylo i ACDC revival a protože tuhle hudbu já můžu, tak jsem se svými chlapi, tedy tátou a přítelem, vyrazila do víru rocku. Já se na to snažila i patřičně obléct - zdálo se mi to jako vhodné místo k provětrání falešných kožených kraťasů. Ale nakonec se ukázalo, že šortky jsou rockovější než celá kapela, jejíž součet věku všech interpretů možná tak tak dosahoval k věku skutečného jednoho člena ACDC. Ale i když se zprvu zdálo, že jejich poslech bude vyžadovat nejméně pět jedenáctistupňových svijanských mázů, nakonec jsme si vystačili i s jeho menším množstvím, po pár písničkách jsme si docela zvykli a kupodivu přežili i poněkud svéráznou úpravu TNT v rytmu skočné (a to pořádně od podlahy). Snahu kluků musím rozhodně ocenit a to ne, že ne!



Jaký hudební styl je vůbec nejbližší Vašemu uchu? :-)

pondělí 17. září 2012

Tvarohový koláč s lesním ovocem

Když se sejde rodina, je vždycky tak dobře a veselo, chybět ale nesmí i nějaký ten dobrý žvanec. A když se minulý víkend sešli příbuzní u nás a úkolu upéct něco sladkého jsem se s chutí ujala, rozhodla jsem se zase trochu překopat recept, kterým jsem se inspirovala v Apetitu a upéct lehký ovocný koláč plný ovoce a vonící vanilkou.

Použila jsem: 250 g odtučněného tvarohu, 2 lžice másla, 150 g třtinového cukru, 170 g polohrubé mouky, lžičku prášku do pečiva, 2 vejce, kůra z půlky citronu, 3 lžičky vanilkového cukru, ovoce - lesní směs (ale klidně i jakékoli jiné šťavnaté)


Dva žloutky, cukr, tvaroh a máslo jsem vyšlehala a přidala citronovou kůru. Mouku jsem prosála, promíchala s práškem do pečiva a přidala k tekuté směsy. Z dvou bílků jsem vyšlehala tuhý sníh a přidala opatrně ke zbytku těsta. Nakonec posypala ovocem a vanilkovým cukrem a nechala péct asi na 190° zhruba 15-20 minut.


Dříve než jsem pro Vás stihla vyfotit koláč rozkrojený, tak zmizel ze stolu. Těsto bylo krásně vláčné a chutnal podobně jako palačinková bublanina, snad možná i lépe, navíc citronová kůra v něm udělala výbornou službu. Určitě ho zkusím i s jiným druhem ovoce, podzimní švestky se k němu skoro samy vybízí.

neděle 16. září 2012

Pomalu se zateplit

Podzim už klepe pomalu na dveře a to ve mě vzbuzuje mírné obavy ze zimy a hlavně nedostatku oblečení - ooo jak typické.... No a co následuje? Jasně že panické shánění všeho, co by mi chladný podzim mohlo zpříjemnit. No můžete vidět, že věci, které jsem si za poslední měsíc nakoupila, už smrdí chladnem...

A začněme naše nákupní okénko třeba v HMku, kde jsem nakupovala v rámci dnů Marriane a na oblečení tak mohla uplatnit slevu 15%, což sice není moc, ale nějakou kačku to ušetřilo... Hlavně jsem strašně ráda, že jsem sehnala své vysněné džíny - s vyšším pasem, úzké, světlé a za milý peníz. Obvykle je pro mě nákup kalhot noční můrou, ale tentokrát to šlo až překvapivě hladce, prostě jsem zalovila v kupičce, vyzkoušela a spokojeně odcházela. A od cesty jsem si vzala ještě růžové tílko, mám tahle HMkovská tílka totiž docela ráda, nevytahají se po prvním vyprání, jsou příjemná a v mnoha různých barvách.
džíny - 599, tílko - 179

Přesuňme se do Tesca, kde se momentálně dají najít hezké kousky za ještě hezčí ceny. Já tam na slevové zboží měla tentokrát docela kliku a mimo užitečných obyčejných triček a punčoch jsem tam také sehnala parádní kabát - u něj byla dokonce cena snížena skoro o tisícovku, juch!

trenchcoat - 350, černé i růžové triko po 66, krémové punčochy - 42

Pak tu máme takový mišmaš dalších různých obchodů - další obyčejné teplejší punčochy a hair cuff z Lindexu, plisovaná sukně z Gatu nebo ten krásný náhrdelník ve tvaru límečku z Promodu, který jsem objevila ve slevovém stojanu společně s dalšími krásnými doplňky.

punčochy - 149, haircuff - 49, náhrdelník - 100

Dál jen takové malé nahlédnutí do úlovků ze sekáče, jako je černý svetr se srdíčky, cihlovo-vínové svetrové šaty nebo parko-bundo-sako či co....

A končíme opět v kosmetikou, aneb krém na kdejakou končetinu - na nohy Balea, na ruce Manufaktura (oooo ta krásná vanilková vůně), pak konečně povedená koupě makeupu, překvapivě dobrý peeling a další nezbytnosti.... Mimochodem v Rossmannu právě probíhá 25% sleva na celý sortiment Rimmelu

Sehnat tak ještě holinky podle mých představ a už vážně nebudu vymrzovat... I když... znáte to :-)))

sobota 15. září 2012

Hokejová fanynka (nebo fanda?)

Hokejová sezóna zahájena jest, což pro mou hokejově zblázněnou rodinu znamená jediné - na zimáku se bude zase trávit spousta času. Můj bráška už se mu věnuje od raného věku, minulý víkend odehrál první z ostrých zápasů sezony a my se vydali s ním usednout na tribuny a držet palce. No a jelikož se to na zimním stadioně hemží většinou jen samými chlapi, tak jsem nějak podvědomě asi chtěla zapadnout či co a z přítelovy skříně si zase vypůjčila jeho kalhoty. Zbytek jsem ladila do světlejších i růžových odstínů, asi abych si nepřipadala zas tak "mužně" :-D


S milostivým svolením i jedna z mnoha fotek mého bratra a jeho fandící sestra :-)

pátek 14. září 2012

Polévka stavinožka

Se spolknutím posledního prášku těch protivných antibiotik už se můžu radovat, že jsem zase zdravá jako rybička, juknout k mého milému panu doktorovi na kontrolu, vypláznout na něj jazyk, pofoukat si modřinu od injekce a utíkat ven. Nedávno mi ale do zpěvu dvakrát nebylo, krk v jednom ohni a dostat něco skrz něj byl celkem oříšek, a tak jsem si připravovala nejlépe jídla v tekutém stavu. A jedním z životabudičů byla i polévka, kterou jsem zvládla během chvilky v pyžamu a po pár lžicích mi bylo zase o trochu lépe.


Na dvě porce jsem použila: velkou mrkev, velkou bramboru, 3 stroužky česneku, kousek zázvoru, 0,5 zeleninového vývaru, sůl, olivový olej

Na oleji jsem osmahla nasekaný česnek a nastrouhaný zázvor. Po chvíli přidala i strouhanou mrkev a bramboru, nechala chvíli restovat a zalila horkým vývarem (z kostky - pro takové příležitosti jsem se zásobila velkým balením ve zdravé výživě). Nechala provařit než zelenina změkla a hotovo.


Byla pořádně hustá a díky zázvoru a česneku měla ten správný říz, který vypálí zahlodaného červíka. Pokud by se nějaký podzimní bacil pokoušel i o Vás, mohu zázvor na jeho zahnání vřele doporučit. Maminka mi z něj třeba připravuje horké pitivo.

A když už jsme u toho, tak jen malé mrknutí do pelechu marodné Téry...

....která si oblíbila jasmínový čaj, pila pálivý odvar ze zázvoru a po lžičkách se krmila strouhanými jablky, mixovanými jahodami s banánem či kakaovým tvarohem s kokosem...


... a čas mezi šlofíčky si krátila sledováním asi jiných filmů a seriálů než většina vrstevníků.


A Vám všem přeji, ať se Vám bacily obloukem vyhýbají!

čtvrtek 13. září 2012

Žabičkově

O tom, že se minulý víkend ve spoustě obchodů nesl ve znamení dnů Marrianne asi většina z Vás slyšela. Koupě zářijového čísla tohohle měsíčníku se pro mnohé z nás mohla stát krajně nebezpečnou - zdánlivá úspora v podobě přiložené slevové knížky plné kuponů platných v tolika obchodech může nákupy zpříjemnit třeba 25% slevou, ale taky peněžence značně ulehčit bezhlavým skupováním ve stylu "vždyť je na to sleva". Tomu jsem se snažila vyhnout a chodit na jistotu pro promyšlené a využitelné kousky, které asi brzy uvidíte společně s dalšími věcmi. Do té doby Vám nabídnu jen pohled na to, v čem jsem na lov vyrazila. Nemám většinou moc ráda, když ohoz přímo volá: "jsem elegantní", a tak když se mé oblečení v podobě peplum topu a krajkového bolerka začalo tak tvářit, snažila jsem se ho srazit obyčejnými džíny a hotovo. A přísahám že už si nikdy na nákupy či jiné velké chození nevezmu tyhle pitomé škrpály! I když jsem v nich prošmajdala léto, tak se teď při dlouhém obutí pro mé nohy proměnily v peklo na zemi, auauau.


Co Vy, vyrazili jste v rámci téhle akce do obchodů?

středa 12. září 2012

Foccacia - domácí či kupovaná?

Dnes tu svede souboj foccacia ve dvou různých přípravách - z chlazeného kupovaného těsta a připravená pěkně "růčo fůčo".


Varianta, která je ke koupi v chladícím boxu v supermarketu má jistě své výhody - žádný kvásek, hnětení těsta či čekání na vykynutí, kdepak - stačí jen těsto rozbalit, nemusíte ho válet ani hledat pečicí papír, jen potřete olejem a posypete třeba solí a může se vesele péct. Chuťově není vůbec špatné, naopak docílíte vláčného pečiva s křupavou kůrčičkou. Ale za jednu placku zaplatíte přes 40 Kč.

A tak jsem se rozhodla vyzvat kupovaný polotovar k boji, vyhrnula jsem si rukávy a pustila se do pečení podle následujícího receptu:

Na 3 placky jsem použila: 250 ml mléka, 1/2 lžičky cukru, 1/2 balení kvasnic, 500 g hladké mouky, 3 lžíce olivového oleje, 1/2 lžičky soli


Z vlažného mléka, cukru a rozdrobených kvasnic jsem na teplejším místě nechala vzejít kvásek - asi 20 minut. Potom jsem ho s prosátou moukou, olejem a solí promíchala a vypracovala v tvárné těsto (podle hustoty přidala trochu mouky či mléka). Rozdělila jsem na 3 zhruba stejné díly a rukama vypracovala placky. Potřela jsem je podle libosti olivovým olejem, posypala hrubozrnou solí, parmezánem či potřela pestem a nechala asi 15 minut odpočívat. Pak jsem pekla při 200° než povrch foccacii zezlátl asi 15 minut.


A výsledek? Jsem s ním moc spokojená. Dočkala jsem se totiž chuti, která za nijak velké úsilí tomu věnované určitě stála. Všechny varianty chutnaly výborně, se sýrem či solí se hodí jako příloha, s pestem naprosto s klidem i samotná. Jsem si jistá, že tenhle recept se neztratí a sáhnu po něm určitě brzy znovu. Třeba dnes, kdy čekám návštěvu a stále váhám, jaké občerstvení připravit....