čtvrtek 31. ledna 2013

Pozkouškové vykecávání

Přeji krásný čtvrteční den!

Doufám, že slunko Vás také už od ráno nutí k mžourání a dodává Vám sil. Já ji z něj teda hodlám pořádně "vydundat", protože se mi jich nějak nedostávalo... To víte, finišovala jsem se zkouškami, nervy pochodovali lépe než kdejaké vojsko a do toho se mi udělalo ještě nějak ouvej. Aaaale s tím, že jsem si včera dojela do školy vyplnit v indexu poslední kolonku tohoto semestru, spadl mi ze srdce velký šutrák a já teď hodlám řádně odpočívat. A ze všeho toho zmatku už konečně bez výpadků blogově plkat do světa :-) A že jsem se do toho žvanění pustila dneska tak zhurta, tak už zůstanu u bezpředmětného vylévání si srdce do světa a ukážu Vám, co mě poslední dny zaměstnávalo či těšilo.

No jistě, že jsem vydatně pekla i vařila, takže receptové články si budu v následujících dnech jistě tahat z rukávu jeden za druhým :-) Mimo to jsem ale třeba brouzdala po oblíbené HMkovské "oblékárně", kde si vždycky tak trochu zavzpomínám na svá holčičkovská léta, kdy jsem papírovým panenkám připínala papírové šatičky.... U toho se snažila zvelebit i své nehty, abych si je následně mohla třeba rovnou na třikrát někde o něco otřít, obtisknout nebo prostě úplně zničit (grrrrrrrrrrrr!). Jooo a o víkendu jsem i žůůžově vyrazila za kulturou a v našem malém městském kině jsem trápila svůj zadek při dlouuuuhém vysedávání v tvrdých židlí u Atlasu mraků (ten se mi mimochodem moooc líbil - viděli jste?).

A třeba jsem se i ve vínových podkolenkách i rtěnce proplétala sněhovými vločkami - ale šupem, ať mi dlouho netáhne na hrb :-)

A jako odměnu za plný index jsem si dopřávala pohody u kafíčky a taky jsem si uvařila zcela neegoisticky na svou počest véču, kde nechyběli i bublinky na ťukanec. Neminula jsem i obchody, kde jsem nějakou tou maličkostí stihla odměnit a pak načerpat sil z ovocného smoothie.

No a nicneříkající článek máme za sebou. A teď už mě omluvte, příště už tu jen tak bezduše žvanit nebudu, nýbrž se jdu připravit na články další, neb jich mám v hlavě připraveno požehnaně, ne však tak docela v bloggeru. Joooo a málem bych zapomněla - vítám tu nové tváře, kterých v posledních dnech stále přibývá, takže díky Vám a Vy všichni, kteří mé výplody čtete, se mějte prostě báječně!

úterý 29. ledna 2013

Zachumlat se svetru a víc ani ň!

Přiznám se Vám, že na nic jiného nemám vůbec chuť. Nějak na mě sedla "podpsová" nálada. Já ji ale ukážu, jestli okamžitě nesleze! Takže zatím než si uvařím mátový čaj a pokusím se ji honem rychle setřást, omluvte mé značně zkrouhnuté výlevy a jen pár fotek. 


Mějte se co nejlépe a já se snad brzy ozvu s pusou od ucha k uchu :-)

neděle 27. ledna 2013

Palačinky plněné špenátem a žampiony z trouby

Vsadím se, tenhle recept určitě zná devět a třičtvrtě z deseti mých čtenářek kuchařinek (i když samozřejmě nechci opominout tu mužskou část, co kdyby tu byl nějaký i nějaký mužský, co si je taky připravuje, že jo...). Palačinky na slano, ještě k tomu zapečené, skrývající už jakoukoli náplň jsou jistě věc profláklá, ale stejně se svou úpravou vyrazím do světa. Když je to ještě ke všemu takový chutný a fofrový oběd, zvlášť pokud Vám zbydou palačinky nasmažené už z předchozího podvečera, když vás honila mlsná a házeli jste jednu za druhou, natírali je marmeládou, ale přecenili jste své síly na tolik, že se do Vás prostě všechny nevešly.

Na zhruba dvě porce jsem potřebovala:
7 palačinek (1 vejce, asi 60 g polohrubé mouky, 60 g celozrnné mouky, 120 ml mléka), žampiony, listový mražený špenát, cibuli, balení uzeného eidamu (jiný zrovna nebyl při ruce), trochu smetany 10%, bambova sůl na dochucení (klidně nahradit solí + česnekem)


Cibulku jsem nechala zesklovatět na trošce olivového oleje, přidala jsem restovat žampiony nakrájené na drobno a pak i špenát. Nechala jsem prohřát a zalila trochou smetany. Ochutila a přidala část sýra a plnila do palačinek, které jsem vyskládala jednu vedle druhé do zapékací misky a zasypala sýrem. Pekla jsem asi 15 minut na 190°C.


Prostě jednoduché jako facka a přitom existuje nespočetně variací. Jakou připravujete Vy? :-)

sobota 26. ledna 2013

Zima jak v Rusku

Na mě si ty zimo pitomá nepřijdeš! Když totiž vezmu do zbraně vlněné šaty (kdo by to byl řekl, že můj nejteplejší svetr bude z Gatu, že jo), své opěvované zateplené legíny, boty s kožuchem uvnitř, hřejivý kabát a  hučku navrch, můžu si klidně prozpěvovat Nas ne dogonyat (nevím zrovna co mě to napadlo za asociaci - to nejspíš ta kosa jak v Rusku...).

kabát - Promod, svetrové šaty, čepice, podkolenky, naušnice - Gate, legíny, kabelka - vietnamci, boty - Deichmann, šála - upletená od babičky

Já vyhlašuju svůj poflakovací víkend za zahájený a jdu si dopřávat činností, kterých jsem si teď dlouhou dobu odpírala. A začnu třeba hnedle úklidem :-D Jaké jsou vaše víkendové plány? :-)

pátek 25. ledna 2013

Když začne přituhovat....

... tak není čas na hrdinství - je prostě třeba se řádně namazat a ukázat tomu protivnýmu mrazu, zač je toho loket! Ne, nabádat Vás k namazání se zevnitř (i když takový svařák by jen při takovém dlouhém čekání na autobus určitě bodnul víc než Nivea), ale radši zabřednu do tématu ryze kosmetickému a mazat se dnes nebudeme vnitřně (nooo ale večer bych si sklenku klidně dala), ale zvenku a rovnou vše, co se dá...

Pleť 
A vrhněme se na to rovnou po hlavě, teda po obličeji! Ten nám v zimě pěkně trpí, chuděra jeden. Bičuje ho mráz, vítr, sníh a takové fujtajbly a pak ho zase třeba zavedeme do vytopené místnosti - no říkám, chuděra malej... A tak ten můj začne teda okamžitě stávkovat a projevuje se to hlavně suchými místy, která mi vyskáčou hlavně kolem nosu a mezi obočím. Ale našla jsem pár pomocníků, kteří s nimi zatočí. Když už se nebudu rozplývat nad kokosovým olejem (o kterém byla řeč nedávno), přichází na řadu krémy, které jsem si v posledních týdnech oblíbila.

Balea denní krém s ureou

Můj oblíbenec z řad levnější kosmetiky, po kterém jsem jednou sáhla při bloumání DMkem. Stojí pár korun, cca kolem 60 Kč, a mám ho docela ráda. Po ranním odlíčení ho nanesu klidně jen ve slabé vrstvě rozetřu po obličeji klidně i pod makeup, je hutnější konzistence, ale tak akorát pro použití na den a na to, aby se nevstřebával déle než je zdrávo. Za mě za ty prachy můj milý zimní spojenec.

Osmihodinový krém Elizabeth Arden


Používám ho teprve měsíc, od doby, co jsem ho dostala k Vánocům, takže se proto nepouštím do žádných horlivých podrobných recenzí, ale že po něm sahám velmi často, můžu naprosto v klidu prohlásit, že ho žeru. Je dost hutný a takový "patlavý", ale skvělý. Poradí si právě s drobnými pleťovými vrtochy (takže sbohem suchá a podrážděná místa), dokáže vyživovat po opravdu dlouhou dobu, no a co teprve jaká je pleť po jeho použití hebká a krásná. Používám ho nejčastěji na celý obličej na noc nebo přes den, když se zrovna nemaluji nebo jen lokálně na určitá místa. Je vhodný nejen na pleť, ale i na tělo - no nejradši bych se jím mazala od hlavy až k patě. Milují ho prý dokonce i světoví vizážisté a jeho použití třeba jako lesk na rty nebo rozjasňovač je mi už taky známé, odzkoušené a zbožňované. Ale mám zatím jen malé balení, ale určitě to nebude mé poslední. 

Tělo 

I když mi momentálně v koupelně hoví několik tělových mazadel, mám mezi nimi jednoznačného favorita. Ano zimním vítězem v oblasti mazačů těl se stává stará dobrá Neutrogena - hloubkově hydratační tělové mléko.

Co Vám budu dlouze vyprávět, stačí pár pumpnutí a tělo halím do krásně čisté vůně a hlavně krému, který mé pokožce sluší - je po něm tak krásně vláčná a hebká ještě několik hodin. Miluju praktické pumpovací balení (to totiž dokáže usnadnit takovému lenochovi práci), účinky, celkem ucházející cenu i snadnou dostupnost.

Klasická modrá Nivea

A kdo by se nemazal Niveou, tak jak by nebyl, ne? V zimě ji nemůžu postrádat a jakmile se o mě pokouší mráz opřít, už tahám modrou plechovou krabičku, abych natřela vše, co mu přijde do cesty. A klidně si vrstvou zmažu frňák, tělo nebo jen chuděrky promrzlé ruce. Zkrátka nepostradatelná zimní, obzvlášť horská výbava.

Ruce 

Bez namazaných pacek jsem jak bezruká, takže se krémy bohatě obklopuji. V současné době je mým největším oblíbencem krém z Manufaktury s vanilkou (to je Vám panečku vůně!... no a ručky si taky jen lebedí) a klasické limitky od Essence, které většiny z nás na podzim kupujeme ve velkém, ne? :-)

Rty

A na závěr (jistě nejen má) závislost - v podobě všech možný mazačů pusy, kterých už jsem taky vystřídala nespočetně a ustálila se hned u několika z nich.



Nejdním z nejoblíbenějších jsou určitě balzámy od Alverde, které kupuji v DMku asi za 40 Kč, mám ráda buď měsíčkový (pokud to nemotám) a nebo mandarinkový s vanilkou. Jsou přírodní, takže žádná chemická vůně a rty dokáží opravdu zbavit největších mrazivých lumpáren.

Jahodové Helle je také můj velký favorit, skvěle po puse klouže a dlouho udrží rty hebké. No a voní jako něco jahůdkového z dětství.

A kdybych tak ještě někde v nějakém Lidlu narazila na tenhle skvělý vysunovací balzám od Cien, byla bych vážně šťastná. Voní krásně medově a vyživuje jako blázen. Jen škoda, už jsem ho ukrutně dlouho nikde nenašla :-/

Mimo jiných a dalších postrkaných po kapsách, kabelkách či nočním stole nemůžu nezmínit mé celkem ještě zánovní Carmexy (no nejspíš to skloňuju dost bídně, co?). Ty umí s rozpraskanými rty fakt divy, léčí, na rtech zprvu i tak příjemně pálí a oba mě dost baví. Navíc krásně voní - klasický tak svěže mentolově a třešňový tak sladce na hony daleko... 


Tak a končím mé dnešní dlouhé kosmetické vykecávání a ptám se Vás jaké jsou Vaši spojenci do mrazů? :-)

čtvrtek 24. ledna 2013

Srdce v gatích...

... a titěrně maličká - to je obvyklý předzkouškový stav. A vemte jed na to, že blivno je mi určitě i právě teď, kdy tenhle přednastavený článek hupsne do světa, protože já se právě někde potím nad zadáním ze statistiky - mou poslední zkouškou. Zatím se můžete juknout na to, jak nervně a rozklepaně jsem vypadala před tím, než jsem do školy vyrazila v úterý. Joo, vím, že je to fakt "skvělý" nápad fotit se v takové chvíli, kdy se klepu tak, že je fakt těžké, mě vůbec zachytit nerozmazanou a kdy se mi výraznou rtěnkou načmárnuté koutky ne a ne usmát :-) Ale já Vám akutně potřebovala ukázat mé nové sáčko, které jsem si pořídila ve slevách v New Yorkeru za "dvěstěpade" a mám z něj velkou radost, protože tahle tmavá zeleň se stala mou oblíbenou. Už se moc těším, až ho zkombinuju nějak nenudně, ne takhle jak můžete vidět - s proužky a obligátními černými kalhotami to byla jen zběsilá snaha moc na sebe nestrhávat pozornost při ústním zkoušením něčím křiklavým, nevypadat jako šupák a taky nezmrznout. No nevím, co z toho se přesně povedlo, každopádně na veřejnou ekonomii to zabralo :-)


Mějte se fajn a příště snad už více vyklidněně nashle! :-)

středa 23. ledna 2013

Zapečený kuskus

Dnes Vás zdravím s jedním rychločlánkem o jednom neméně fofrovém obědě, který jsem si tuhle ukuchtila. Někdy není prostě času nazbyt, na místo vystávání u plotny volají jiné povinnosti (ale že už se ale fakt těším, až zase budu mít čas něco pořádného ukuchtit!), a tak rychlý recept přijde vhod. Navíc pokud jde o nějakou variaci na mnou oblíbený kuskus, čapu po něm. Nesmí chybět kus zeleniny, nějaký ten sýr a byla bych úplně spokojená, ale že se mnou kuchtit i můj drahý, známý to masožrout, přihodila jsem mu i kousek slaniny, aby se tak neošklíbal. No a evidentně to zabralo, vypadal, že mu šmakuje, protože proč by jinak spořádat více než půl zapékací misky, že jo :-))

Asi na dvě porce (na menší zapékací misku) jsem potřebovala:
zhruba 1,5 - 2 šálky celozrnného pšeničného kuskusu, 1 bio zeleninový bujón, horkou vodu na zalití, kousek pórku a cukety, 100 g nivy (protože jsem nikde nesehnala gorgonzulu, jak jsem původně zamýšlela), slaninu, 1 vejce


Kuskus jsem zalila horkou vodou, přidala bujón, promíchala, přiklopila a nechala bobtnat. Pokrájený pórek a cuketu jsem si na trošce olivového oleje začala restovat, poté jsem přidala i na kostičky nakrájenou slaninu a opékala do zlatova. Ke kuskusu jsem přidala vajíčko, opečenou zeleninu se slaninou a rozdrobila nivu - ne celou. V zapékací misce jsem vše promíchala a na povrch nadrolila zbytek sýra a dala zapéct do trouby zhruba na 15-20 minut na 200°, plus dalších 5 minut jsem pekla pouze ze shora, aby se vytvořila kůrčička.


A myslím, že tenhle fofrrecept se zařadí mé stálice a v častých obměnách si ho ještě mnohokrát připravím. A jaká úprava kuskusu je vaší oblíbenou? :-)

pondělí 21. ledna 2013

Když neboulím ani nekoulím

Pěkné pondělí, vážení!

Přítmí, mráz, že by se skoro rampouchy od nosu daly odlamovat a k tomu pocit silně nestíhací... Takhle rovnice má jen jediné řešení - jo, už ze skříně tahám velký svetr, kolem krku motám teploučkou šálu a soukám se do několika vrstev teplých punčoch. Jako třeba tuhle sobotu, když mě domácí osazenstvo vylákalo od učení ke spoluúčasti na bowlingu. Že jsem ale zarytý neboulař (nějak mě to prostě neba), jen jsem si hrcla a čučela, ale potom jsem si dosytosti vymáchala zmrzlý frňák a pochodující nervy v šálku pořádně husté horké čokolády...

svetr - seconhand, punčochy - Primark, podkolenky, sukně - H&M, šála - Deichmann, kabelka - Calliope, boty - CCC, haircuff - House, náušnice peříčka - Orsay

A teď už na holej pupek slibuju, že tu nebudu víc oxidovat a půjdu se učit a kdyby ne, máte svolení vytahat mě za ucho :-)

neděle 20. ledna 2013

Krémové těstoviny sypané ořechy

Už od Vánoc pořád tak chodím kolem krabičky se zbylými vlaškými ořechy, sem tam nějaký uzobla, ale stále jsem nepřestala dumat, jak bych je mohla zakomponovat třeba do nějakého rychlého oběda. Že se ořechy dobře kamarádí se sýry, to je věc známá, ale já se je snažila spřátelit i s nějakou tou těstovinou. Takže jednoho hektického poledne už jen zbývalo vysázet pár běžných surovin, které naše lednice skrývala, a během pár minut už se mohlo vesele dlabat. A třeba i spokojeně mlaskat :-)

Inspirací mi byl tenhle recept
Potřebovala jsem:
500 g těstovin tagliatelle, balení gervais, kousek parmazánu, 3 hrsti vlaškých ořechů, olivový olej, 2 stroužky česneku, 1 sušenou chilly papričku, sůl, pepř


Těstoviny jsem klasicky uvařila. Během té doby jsem na sucho na pánvi upražila ořechy, když začaly vonět, dala jsem je stranou. Na rozpálenou pánev jsem nalila olivový olej a vložila do něj nožem trochu "nakřápnutý" česnek (2 oloupané stroužky) a chilly papričku. Když byl česnek opečený do hněda, společně s papričkou jsem jej vyndala a vložila uvařené těstoviny. Stáhla jsem plamen a vmíchala gervais a strouhaný parmazán a pořádně promíchala, aby se těstoviny obalily ze všech stran. Pak už jsem jen podávala na talíř, kde jsem porci posypala ořechy, trochou mletého pepře a hoblinkami parmazánu.


A pak už jen nechat si šmakovat :-)

sobota 19. ledna 2013

Ach "žáne valžáne"....

Jak vděčná jsem byla za včerejší dávku "vorazu"! Odpoledne mě totiž čekala 4. zkouška tohoto týdne, a tak hnedle po tom, co jsem se jí prokousala (doufejme že úspěšně, to ještě nevím), popadla jsem drahého, který na mě svorně před učebnou vyčkával a vyrazila se trochu odreagovat nakouknutím do obchodů a do kina, nač jsem se mooooc těšila, měli jsme totiž namířeno na Bídníky. Kdo byl neznal ten notoricky známý příběh... Hezky to ten Hugo sepsal, jen co je pravda. A že na mě tohle filmové zpracování muzikálovou formou nechala velké dojmy, to teda jo! Jednoznačně Vám můžu zhlédnutí tohoto snímku doporučit, nejen že hvězda střídá hvězdu, ale i hudba přímo čape za srdce a hemží se to velkolepými scénami, až zrak přechází a mráz po zádech běhá. A že jsem se několikrát snažila zamáčknout slzu a nenabrečet si do popkornu, Vám snad ani říkat nebudu :-)

šaty - Cropp Town, punčochy - Calzedonie, boty (maminčiny) - Deichmann, čelenka - Claire´s, kabelka - Orsay, šála - Promod

A na to všechno jsem nohy navlékla do puntíkatých punčošek (mám pro ně fakt slabost), které jsem pořídila ve slevách v Calzedonii (jupíí) a červených šatků.... Joo a od cesty, jsem Vám chtěla ještě ukázat, čím jsem se během nakukování do obchodů potěšila, aneb malé nákupy se nesly v černo-zlatém duchu....

botky Camaieu 279 Kč, náušnice Camaieu 60 Kč, ozdobná čelenka na gumičku (kterou ale budu nosit nejspíš i na krk) Six 60 Kč

Tak a já se jdu za stálého poslechu "lesmiserablesového" soundtracku vrhnout na sobotní povinnosti a vás se táži, už jste tenhle film viděli? :-)

pátek 18. ledna 2013

Kokosy, které jsou skvělé nejen na sněhu

Připravte se, dnes se tu budu rozplývat! Že nějaké kosmetické rozjímání tu není na denním pořádku, tak snad Vám dnes mé doporučení všema dvaceti nebude proti gustu. Řeč bude o Bio kokosovém oleji značky Saloos.


Sama jsem si tuhle věcičku chtěla už několikrát koupit, ať už právě tuhle variantu od značky Saloos, kterou mám mimochodem moc ráda, a nebo třeba trochu jinou variantu, kterou prodávají v DM drogeriích (nebo třeba v prodejnách se zdravou výživou) - ta mimochodem vypadá takto.... Až jsem ho dostala od rodičů k narozeninám, čímž mi udělali velkou radost. Je totiž velmi všestranný pomocník a já si jeho péči naprosto zamilovala.

A co je na něm tak k zulíbání?
  • vůně- ať se jdou vycpat všechny umělé kokosové vůně, které opravdový kokosový ořech neviděli ani z vlaku, tohle voní jako opravdové kokosové sušenky právě z trouby vytažené. 
  • konzistence - joo, tak to mě taky baví. Za normálních okolností je olej totiž tuhý, takže se dá krásně nabrat a rozemnout mezi prsty, kde se během mžiku změní ve snadno mazací. Ale při teplotě kolem 24°C se mění v tekutý, což mi vůbec nevadí, nabírat jde stejně naprosto v pohodě. Jen z hlediska skladování nebo cestování (zvlášť v létě) může být tekutá konzistence nevýhodou, ale že mi leží v koupelně, tak mi to zatím nikterak nevadilo.
  • hydratace na těle kam se hrabou všechna hydratační másla, mléka a kdo ví jaké jiné mazadla, když přichází na mazací scénu tenhle kokosový hrdina. Hydratace je neuvěřitelná, pokožka je po jeho použití nádherně hebká, příjemně vypnutá a taky krásně provoněná. Nejlepší je s ním namazat ještě třeba mírně vlhkou pokožku třeba po koupeli, kdy se olej nejlépe vsákne a dokáže s ní přímo zázraky. Navíc vstřebávání netrvá déle než u jiných tělových přípravků.
  • odličování - v používání olejů v odličování jsem byla zatím téměř nepolíbená (až na hydrofilní odličovací olej opět od Saloosu) a to byla fakt škoda. Protože si během večerního sundávání hampejzu z obličeje prostě nanesu trochu oleje na vatový tampónek, přejedu po obličeji a na závěr dočistím tonikem, aby pleť nebyla tak moc mastná. No ale to je vám blaho! I po dočištění zůstane pleť příjemně "omaštěná", takže už ani nemusím použít krém (pokud se mi nějak výrazně nechce) a do rána je obličej jako ze škatulky. Nejen že už díky tomuhle postupu netrpím na žádná suchá místa, která mě v zimě tak prudí, ale taky se jím krásně rychle zacelí třeba strupy nebo zbytky po akné, kterého se s mrazivými teplotami také často dočkám. A to ani nemluvím o tom, že vůbec pleť nedráždí, takže je to prostě super pro citlivky.
  • blaho pro háro - olej je skvělý i pro použití do vlasů. Jeden způsob je takový, že ho jednoduše před tím, než mám vlasy v plánu umýt, natřu trochou oleje, který rozčešu po celé délce. Nanáším ho buď do délky zhruba od uší dolů, tedy abych pořádně vyživila konce, které to potřebují jako prase drbání a nebo ho vmasíruji i do pokožky hlavy a nanesu na celou délku vlasů. Nesmím jen hledět na to, že vypadám jako hastrman a luxusní mastnovlasáč (je to ale třeba skvělý způsob, jak zůstat během zkouškového doma na zadku, protože takhle bych ven asi nemohla :-D), ale za tu následnou parádu to stojí. Nechám působit na vlasech třeba i několik hodin, přes den nebo i přes noc, kdy je smotám do drdůlku, abych si nezamastila celý poštář a pak jen pořádně umyji šamponem a vším, čím jsem normálně zvyklá. A tradá, vlasy jsou krásně hebké, jemné, nerozlítané a dokonce i lesklé - to jsem ještě nezažila, vážení! Druhý způsob použití oleje do kadeří je už jen jako výsledná úprava umytých vlasů, kdy se do ještě mokrých vlasů rozetře ždibítek oleje do konečků (což preferuji, vlasy se tak nezmastí) a nebo už do suchých vlasů, ale to stačí jen opravdu prťaté množství, protože stačí jen o trochu víc a konce budou mastné.
  • krmě - musím říct, že mi nejdřív přišlo fakt divné jíst něco, co si mám zároveň patlat vše možně po těle. Ale ještě než jsem se do mazání pustila, zkusila jsem schválně ochutnat. No jo a chutnalo to fakt líp, než jsem čekala. Takže teď jsem fakt rozhodnutá, že si pořídím ještě jednu krabičku, do které nebudu šmátrat prsty a bude čistě jenom k pokrmovým pokusům, hrozně se totiž těším, až si na oleji usmažím palačinky nebo lívance, ale četla jsem, že třeba i takové číně dodá správný šmrnc, no to by bylo, abych to nezkusila!
  • a existuje ještě spousta dalšího využití, kterého se mi ještě ani nepodařilo objevit. Zatím ho tedy mimo výše zmíněné používám třeba na vyživení nehtů, kdy jím řádně natřu odlakovaný nehet i oblast okolo, na suché paty či jiná problematická místa, na vyživení rtů (což zmákne líp než kdejaký jiný balzám), dál taky zklidní podrážděnou pleť nebo právě teď v těch v zimě ji dokáže ochránit před štiplavým mrazem.

Zkrátka a dobře, nadšením nešetřím a až své už tak dost velké balení dopotřebuji, mám v plánu se podívat na zoubek i dalším různým variantám, které Saloos nabízí. Namátkou mezi další ochucené varianty kokosového oleje patří - vanilková, čokoládová, pomerančová nebo caffe latte.

A ať to máme kompletní, k sehnání je v DM drogeriích, na e-shopech, ve zdravých výživách nebo jsem ho viděla v takových těch obchůdcích typu Batavia. Velké balení (které mám i já) o obsahu 250 ml seženete kolem dvouset korun (dost možná i trochu méně), menší balení 100 ml pak vyjdou zhruba na 130-150 Kč.

A co Vy, máte ho také a sdílíte mé nadšení či jste ještě kokosovým olejem nepolíbeni? :-)

čtvrtek 17. ledna 2013

Modrá je dobrá, někdy přímo výborná

Jo! Protože tyhle šaty mi dneska přinesly přímo z prdele kliku (joo, já se omlouvám, ale fakt to tak je :-))). Právě jsem totiž dorazila z jedné zkoušky, ze které jsem byla vážně podělaná strachy - to víte, ústně, spolužáci strašili samými hrozivými zvěstmi a navíc taková fakt nechutně odporná dávka pojmů... No škoda mluvit, měla jsem fakt vítr. Ale když jsem doslechla, že ten nepříjemný učitel prý rád modrou, tak jsem sáhla právě po modrých šatech, že by se třeba mohly šiknout. No a vida, nějakým záhadným způsobem jsem odcházela s jedničkou s mínusem v indexu - "anvlívbl" - zvlášť když to byla má třetí zkouška v tomto týdnu, ve které jsem utržila tak hezkou známku (tolik jedniček jsem doposud za celou dobu studia nedostala :-D)... Takže to vysvětluje, proč se na Vás dnes na fotkách focených před malou chvílí po návratu ze školy tak křením :-)


Ale abych nechválila dne před večerem, jdu se ještě vrhnout hnedle na další várku učení (zítra totiž jedeme dál v podobě další ze zkoušek) a Vám přeji, ať se daří taktéž fáááájn :-)

úterý 15. ledna 2013

Jen jednou jsem okusila domácí puding...

... a to stačilo, abych zjistila, že už ho nechci nikdy vyměnit za ten v prášku. Jojo, hold pytlíkový "půďa" utřel nos a musí jít stranou, když na scénu přichází jeho poctivě umíchaná domácí alternativa! A díky receptu Dity P. (protože v její kuchařce byl prostě jako obvykle daleko lepší než všechny ostatní, které jsem našla) to fakt nebylo nic těžkého. A měl jen jednu chybu - bylo ho žalostně máááálo. Takže příště povolat do zbraně dvojnásobné množství surovin... No a něco mi říká, že to bude brzy :-)))


Na 5 malých porciček jsem potřebovala: 500 ml mléka, 3 lžíce třtinového cukru, 2 lžíce kukuřičného škrobu, 1 vanilkový lusk, 2 žloutky, zhruba 2 lžíce másla, směs lesního ovoce (mraženou) + cukr na její doslazení


Ještě před přípravou samotného pudingu jsem si do kastrůlku dala svařit trochu ovoce s cukrem a nechala zredukovat přebytečnou šťávu. Tím jsem jen vystlala připravené skleničky na puding.

V odměrce jsem si odměřila půllitr mléka a 3/4 z něj vylila do hrnce a 1/4 si ponechala v odměrce, abych v ní rozmíchala cukr a škrob. Do mléka v hrnci jsem si přidala zrníčka z vanilkového lusku a i samotný vyškrabaný lusk, společně jsem nechala přivést k varu. Žloutky jsem si rozšlehala a přidala dvě lžíce horkého mléka s vanilkou. Když se mléko začalo vařit, vyndala jsem vydlabaný lusk, přidala jsem zbývající čtvrtinu mléka, ve které byl cukr a škrob, do hrnce a za stálého míchání čekala až směs zhoustne (trvalo to trochu déle, takže trpělivost a žádnou paniku :-)). Potom jsem přidala žloutky a ještě dvě minutky provařila. Na závěr jsem stáhla plamen a ještě rozmíchala kousek másla a vlila do připravených skleniček. A prostě nejlepšejší je ještě teplý :-)


Táák a teď už nezbývá než jen zkoušet další varianty - určitě brzy prubnu čokoládový, kokosový nebo skořicový. A jak jste na tom Vy, máte puding rádi? :-)

pondělí 14. ledna 2013

Zadek ve zlatě

S udeřením sobotního podvečera si navléct něco blyštivého, vyfoukat vlasy do hřívy, na make-up přitlačit třeba o trochu víc než obvykle, nazout úsměv od ucha k uchu, vyrazit do baru, usrkávat různě barevné míchaniny, okusovat brčko, smát se příteli, který věřil, že Bloody Mary mu bude opravdu chutnat, bavit se, vypnout mozek (což fakt bodne), zaplatit skoro jako za dobrou večeři, navléct několik nemódních a pořádně hřejivých svršků na dlouhou cestu dom (z města na vesnici je to hold kus a bez kulicha to nejde), cestou si ksicht zmazat modrou Niveou proti omrzlinám (a že to bylo fakt jediné, čím jsme se za celý večer zmazali) a ulehat s vlasy smradlavými od kouře (hanba kuřákům) smotanými ve srandovním drdolu - tak takhle vypadal náš sobotní večer, už se těším na nějaký takový další podobný aneb zkoušky se musí slavit už s předstihem, když jich je tolik, že jo! :-))))

kraťasy - New Yorker, vínové silonky - Calzedonie, černý netopýří svetr - House, zlatá kabelka - Orsay, náhrdelník "límeček" - Promod (ale normálně patří opačně, jen se mi teď hodilo, že je naruby zlatý)

A vzhledem k tomu, že bych našemu foťáku nejradši dala nějakou výchovnou za uši (nebo třeba za čudlíky, to je fuk), tak prosím opět nehleďte na tu neblahou kvalitu, já Vám jen mermomocí chtěla ukázat své nové kraťasy zlaťouše (které jsem ukořistila ve slevách za nějakou stovku a kousek, jupíííí) společně s dalšími blyštivými kousky se zlatavými odlesky.


Tak zkouškám zdar a na Vaše! :-)

neděle 13. ledna 2013

Houbovec

Mnoho aplikací v tabletu nemám, ale když jsem si nějaké stahovala, jedny z prvních, které jsem vůbec vyhledávala, byly samozřejmě ty receptové (a hned potom jsem si stáhla i ty proradný naštvaný ptáky, tak se mám alespoň na co vymlouvat, až mě vyhodí od nějaké zkoušky, po vánocích se mi o střílení prakem dokonce i zdálo :-D). Takže díky jedné z nich, konkrétně Apetit sezonní recepty, jsem vyzkoušela i jeden recept hned za čerstva, do oka mi totiž okamžitě padl hubník. Jde o tradiční vánoční pokrm, který se prý na Štědrý den peče hlavně v oblasti Krkonoš, já se s ním teda ještě nesetkala, ale protože jsem velký milovník nádivek a tenhle houbovec se k nim dá snadno přirovnat, hned jsem se pustila do přípravy.

Potřebovala jsem:

3 hrsti sušených hub (+ vodu na namočení), 8 tmavých starších housek, mléko (asi hrnek a půl), 3 vejce, 1 cibuli, 2 stroužky česneku, pár plátků šunky, majoránku, sůl, pepř, máslo na vymazání formy


Nejprve jsem si na několik hodin namočila sušené houby do vody. Potom jsem začala přípravou pečiva - nakrájela jsem ho na kostky a zalila mlékem a pořádně namačkala do misky, aby se lépe nasáklo. Mezi tím jsem si připravila další suroviny - nakrájela cibuli a šunku, utřela česnek, připravila koření a vejce a to vše přidala do misky k houskám, když byly dostatečně mlékem rozmočené a pořádně promíchala. Potom jsem celou směs přemístila do vymazané zapékací formy a pekla asi 30 minut na 180°, aby byl povrch krásně křupavý.


A mé malé poučení pro příště 
- cibuli budu krájet na malé kousky a před vložením do směsi ji ještě mírně orestuji, aby ztratila svou typickou štiplavost, které zrovna moc nefandím
- použiji větší za to nižší zapékací formu, třeba i velký plech, jen aby vrstva nebyla tak vysoká, pak se špatně rozpéká, na větším a nižším povrchu bude navíc o to víc té skvělé křupavé kůrčičky
- nebudu se bát a použiji ještě víc hub

A po těhlech pár krocích už nebude k dokonalosti tomuto úplně prostému jídlu scházet už téměř nic :-) A co Vy, znáte houbovec nebo ho i třeba přímo baštíte o Vánocích?

sobota 12. ledna 2013

333 stříbrných stříkaček

Děláte si čurinu? Je Vás tu víc jak stříbrných stříkaček, to teda čučím jak puk, moji milí! :-) A i mimo to mám celkem fajn náladu (až mě to samotnou překvapilo :-)), možná to bude tím, že plán pro tenhle týden se plní bez chyby - odnáším si totiž dva úspěšně zakončené předměty, mám už odvoleno, chvílemi jsem se i připravovala na další zkoušky a táák. Sice mě čeká ještě kus práce přes celý víkend, ale co si tím kazit radost, že jo... Navíc když mi zbývá ještě večer vyrazit někde do města za zábavou na nějaký drink či sklenku a v kuchyni mám v plánu jen malé odreagování u přípravy domácího pudinku. No ale abych to všechno stihla, tak budu muset běžet (ale jistě chápete, že to tempo směr skripta nebude kdovíjak zběsilé :-)) a zatím Vám tu nechám k nahlédnutí fotky z včerejšího dopoledne, když jsem vyrážela na ústní zápočet z demografie, no a vidět na mě můžete hned několikero nové odění - třeba kabelku (byla jsem totiž dost praktiky obdarována poukázkou do Orsay) nebo šálku (kterou jsem si koupila hned následně ke kabelce ve snaze ladit).... A nohy mám třeba zachumlané v termolegínách, které jsem si za pár korun koupila u vietnamců, a mé nožky je naprosto zbožňují - vůbec se mi nechtějí sundávat, jak moc příjemné jsou a navíc nějaký mráz nemá vůbec nárok.

kabelka - Orsay; svetr, termo legíny - vietnamci; šátek - Reserved; kraťasy - Gate; boty - Deichman; čepice (dárek od kamarádky ze Skotska) - (myslím, že) Primark; kabát - Promod

Jaké povinnosti takhle při sobotě čekají na Vás? :-)

pátek 11. ledna 2013

Kulajda

V zimě se rozhodně neobejdu bez talíře horké polévky v pravidelných (nejlépe co nejkratších) intervalech. Potřebuju ji ba dokonce možná víc než kulicha (a to že jsem velký zmrzlík), takže to ani jinak nejde, prostě dneska přicházím s další z mnou oblíbených. Kulajdu doma moc neděláme, takže jsem se opravdu těšila, až si z mrazáku kopr ze zahrádky přítelovy babičky a sama pro sebe si ji uvařím. Ale žádné velké piplání se nekonalo, za pár chvil byla polévka hotová a i několik talířů spokojeně spořádaných ve mě :-)

Potřebovala jsem (zhruba 4 porce): hrst sušených hub, 6 malých brambor, svazek kopru, litr vody, 1 kostku zeleninového bujonu (nejlépe bio), kelímek smetany ke šlehání, 2 lžíce hladké mouky, mléko, ocet, sůl, 1 vejce


Sušené houby jsem zalila trochou teplé vody a nechala asi 20 minut odstát. Potom jsem je společně s kostičkami syrových brambor hodila do hrnce, zalila asi litrem vroucí vody a nechala rozpustit bujón. Vařila jsem je do změknutí, cca 15 minut. Potom jsem ve smetaně rozmíchala hladkou mouku a pomalu za stálého míchání přidávala do polévky. Nechala jsem provařit, přidala trochu mléka na zředění, vklepla jedno vejce, promíchala a přidala nasekaný kopr (zhruba hrst). Potom jsem polévku nechala jen tak prohřát a dochutila solí a asi lžicí octa.


Jakou polévkou se zahříváte rádi Vy? :-)

čtvrtek 10. ledna 2013

Lenora

Začíná mě nebezpečně dohánět lenora, ta mrcha jedno proradná! Ku příkladu teď, když bych se po návratu ze školy měla věnovat přípravě na dalších zítřejší prokazování svých (ne)znalostí, tu teď sedím a žvaním. A nebo včera, když jsem se celého půl den tak pilně připravovala, že vyrazím na poslední přednášku, tak co myslíte - jo, žádné putování směr posluchárna se nekonalo, místo toho jsem opět usnula. Ale já se jen tak nedám, já ji přeperu! :-) Uvařím si hrnek čaje a jdu na to! A Vám zatím poskytnu k nahlédnutí jen pár fotek nevalné kvality, kterak jsem vyrazila ve dnech minulých, jednoho setmělého večera rozproudit myšlenky k tradičnímu medovému cappučínku v pár prostých kouscích - bodejď by nebyly jednoduché a rychle oblékatelné, když se půl hodiny patlám s drdolem, že jo :-)

kruhový šátek s veverkami (dárek od přítele) - Six, svetr - Vero Mode - second hand, triko - Gate, "džegíny" (:-D) - Lidl, boty - CCC, peříčkové naušnice (ježíšek) - (ale tuším že) Orsay, kabelka - Calliope, vycpávka v drdolu - Claire´s

Tak snad mi prominete ty doslova "vyblesknuté" fotky, příště se sejdeme třeba za denního světla :-)