Vídeňské pokupky

Zdravím Vás (nebo bych po tomhle víkendu měla spíš zasvěceně vyřvávat "grysgot"),

před pár hodinami jsem si totiž přifrčela z ne tak vzdálené Vídně. No a že jsem zásobník svých sil za 3 dny za pochodu trochu vydundala, ale zároveň mi to nedá, abych tohle blonďaté území ničím neobohatila, když jsem tak plná dojmů, vezmu to dneska z trochu méně výletnické strany. Teda jak pro koho - dám Vám totiž nahlédnout do svých nákupních tašek (i když v některých případech by se dalo mluvit spíš o gigantickém pytli). Takže pokud jste takoví zvědavci jako já, tak můžete mrknout, s čím že jsem si to z místních pár obchodů odkráčela v náručí...

Co by to bylo za výpravu do rakouské metropole, kdybych nezavítala do Primarku, to dá rozum! A že tenhle můj príma výlet byl spojený s ještě prímovější návštěvou té z nejprímovějších blondýn ve světě blogovém (nejen v něm), bylo to úplné blonďaté hemžení útočící na stojany plné kabelek, bot, punčošek a roztomilých pyžámek... No však vidíte, že ani jedna jsme z prázdnou neodešla, ale zároveň čí náruč byla prázdnější - má ne! :-D

No ale přesuňme se ke skromnému obsahu nákupní obrtašky. Do Primarku jsem samozřejmě byla natěšená skoro jako... no nemůžu si zrovna vzpomenout na žádný přirovnání - prostě fakt hodně moc :-D Svůj růžový poznámkový sešit jsem zahltila hned několika malůvkami a vytvořila si i poměrně rozsáhlý seznam nesoucí název "Co všechno si v Primarku musím pořídit". Ale jak to tak bývá, mít takové velké oči a konkrétní představy se moc nevyplatí, takže jsem pak odcházela s pouhými pěti kusy oblečení do kabinky a všechny taky otráveně vrátila zase zpátky. Takže žádná vínová sukně, tmavě zelené kalhoty, šaty ani kabát z vysněného seznamu nezmizely velkým zaškrtnutím, ale doplňky jsem to teda dost dohonila. A tak můžu odškrtnout rozhodně položku "velká neutrální kabela, s dlouhým uchem, případně obojetným". Za 12 € takový skvost, prosím pěkně.

A další vysněný kousek si můžu odmáznout i koupí tohohle rozkošného batůžku. Nemyslela bych si, že si něco takového pořídím. Po střední jsem batoh s radostí odhodila a od té doby ho na zádech skoro neměla, ale copak takovým puntíkům rozkošným šlo odolat? Za 10 éček navíc? :-)

Botyyy! Vyzkoušela jsem si snad desatery, až se mnou odešly tyhle pelíškovské. Ještě pořád nevím, jestli jsou pro mě pravé ořechové, ale myslím, že se skamarádíme - jsou tááák pohodlné, že jsem do nich už dneska zaplula... 

A mám to nejrozkošnější pyžamo vůbec! Nejradši bych něm byla od rána do večera (a cpala se muffinama :-D)... V něm budou rozhodně ty nejsladší sny (plné muffinů - jak jinak).

Rozsáhlé stojany plné punčošek, ponožek a podkolenek jsem samozřejmě nemohla minout jen tak bez povšimnutí. Svou punčoškovou sbírku jsem obohatila o růžové nadkolenky a silonky, které nejspíš stehnům nebudou příliš lichotit, ale zkusit to musím, to je jasný, když takový ještě nemám, že jooo.

S primarkovským nákupem se loučím touhle pidi konvičkou na krk, která mi nemohla uniknout. Za euro navíc! No na zimní čajíčkování si na krk nemůžu pověsit nic jinčího...

S lovem jsem v mimoprimarkovských vodách byla úspěšná jen v HMku, kde jsem natrefila na gatě s dost ponurým vzorem, který na první pohled nevypadají nic moc. Ale na ten druhý se mi už dost zalíbily a to nejen díky té příjemné červené visačce.

No a závěrem už jen takové to pokoupení ledasčeho - něco místo suvenýrů, něco na okošt, co u nás neseženu, a něco pro vlastní potěchu. Zvlášť čokoška, kde "every bit makes crum, crum, crum...." je potěcha jak se patří! :-)

A tímto se s Vámi pro dnešek rozloučím a budu se těšit na další (snad brzkou) shledanou u článku více výletnického, kde nemůže chybět snitzl, Pratr a další turistické nezbytnosti. Zítra mě čeká první den (no spíš slabý půlden) ve škole, tak si teď poběžím přichystat propisku a list papíru (víc toho rozhodně potřeba nebude :-D) a Vám popřeju dobrouuu!

Schovaná v pleteném

To jsem zase stála u skříně a že zkusím trochu změnu a obleču si ty koženkové legíny a mikinu. Přeci jen to není můj styl, ale že se mi v tom třeba zalíbí. No ale to bych nebyla já, kdybych se po třicáté nepřevlékla a nakonec stejně vzala světlé kalhoty, proužky a volný svetr, v čemž jsem to jednoduše o mnoho víc já - Téra, co se ráda zachumlá do pleteniny a případně do ní ukryje i zadek (to si vždycky vzpomenu na ten díl Sexu ve městě, kdy Miranda vyrazila v dlouhém svetru, co ji jako jediný schoval pozadí :-D). Jojo velké svetry budou teď nejspíš má častá volba, to je tutovka :-)

kalhoty, boty - H&m, triko, svetr - secon hand 

Snad mě pro dnešek omluvíte, že Vás tak odbývám. Článek je totiž přednastavený, psaný ve vrcholící cestovní horečce v době, kdy bych měla ještě věnovat síly balení. Právě si to totiž nejspíš šinu směr Vídeň. No však všechno určitě uvidíte, až se v neděli navrátím :-) Do té doby se tady mějte do jednoho krásně a užijte si víkend :-)

Medový koláč z jogurtového těsta s hruškami a skořicovou drobenkou

Před víkendem jsem tu zase s jedním tipem na podzimní koláč, třeba ho někdo uvítá. A není jím nikdo menší než koláč plný sladkých hrušek na medem oslazeném těstě pod voňavou drobenkou. Ten podzim má vážně kliku, že rodí takové dobroty, jinak by mně teda sakramentsky štval. Ale déšť a pošmurno mu s miskou švestek, hrušek a dýní navrch dokážu odpustit :-)

Potřebovala jsem:

kelímek bílého jogurtu, kelímek kukuřičné mouky (joo ten prázdný od jogurtu), kelímek špaldové celozrnné mouky, kelímek bílé hladké mouky, 2 lžičky prášku do pečiva (bezfosfátového), 4 lžíce medu, 2 vejce, 30 g rozehřátého másla, trochu mléka na zředění, hrušky (asi 5 kousků, oloupaných, na kousky nakrájených)

ovesné vločky, asi 40 g másla a třtinový cukr na drobenku

Z všech ingrediencí jsem prostě jednoduše smíchala tekutější těsto, trochu doředěné mlékem. Vlila jsem ho na plech s pečicím papírem. Potom přišla vrstva hrušek a pak drobenky - ze změklého másla, cukru a jemných ovesných vloček vypracované. Pak jsem buchtu šoupla na 180° do vyhřáté trouby péct asi na půl hodinky.

Hezký čtvrtek! A já mažu balit, o víkendu mě totiž čeká výlet a už teď se nemůžu dočkat :-)

Šťastně nalezeno

Když nastane takovýhle hnusno-počasí, tak se každoročně vrhám na skříň. Letní kousky odsouvám bohužel na dlouho někam hluboko, na dno a naopak vytahuju zásoby huňatých svetrů, dlouhých trik, silonek a dalších nezbytných svršků. A to má ale několik výhod. Šuplíkům se mírně uleví, když zamávám věcem, co zahálely déle než je zdrávo, a taky při tom celé té debordelizaci většinou objevím hned několik kousků,  na jejichž existenci jsem už zdárně zapomněla. A tak se taky stalo s touhle červenou sukní. Koupila jsem si ji kdysi dávno v sekáči, že to bude bezva kousek, ale pověsila na jsem ji na ramínko a dál se ji nevěnovala. A když jsem se s ní teď tak zdárně shledala, zatoužila jsem ji obléct. Třeba právě s košilí, která měla podobný osud v maminčině skříni - ona se jí taky zbavila v rámci podzimního třídění svršků. Ale ještě že jsem tu já a radostně jsem se jí ujímám :-)

sukně, košile - second hand, kabelka - H&M, boty - Deichmann

V příštích dnech se ale musím probrodit těmi obřími kupami hadrů, část nafotit a nahrát na votočvohoz a ten zbytek odvézt do kontejnerů s oblečením - snad ještě někomu poslouží. Taky debordelizujete? :-)

Muffiny na slano - chlapácké s klobásou a dámské s kukuřicí a jarní cibulkou

Takové muffiny jsou tuze praktická věc. Peču je hrozně ráda, obzvlášť třeba na cesty: Stačí jen přerovnat do krabičky a pak pohodlně zdlábnout, klíďo rukama, netřeba talířků a nářadí. No ideál. A když jsem v pátek dumala, co že napeču s sebou na chalupu na víkend k zobání třeba u vína nebo piva a plápolajícího krbu, chtělo to na tuty slanou variantu. Pro chlapáky do těsta šoupnu pořádnou klobásu - co voní a hlavně chutná po mase, žádnou šizenou mrchu, a pro neklobásomily (takže i pro sebe) jsem připravila trochu odlehčenější zelenající se verzi. 

Inspirace ve starém dobrém časopisu Apetit

Potřebovala jsem (asi 25 kousků)
základní těsto:
250 g hladké mouky, 250 g špaldové celozrnné mouky, lžičku soli, pepř, lžičku kypřícího prášku (bezfosfátového), lžičku jedlé sody, , 400 g kefíru, 4 vejce, 100 g strouhaného ementálu

+ 1 kvalitní klobásu, 3 větší houby
+ půl plechovky kukuřice, 1 jarní cibulku, libovou šunku
+ další sýr na posypání

Opět žádné velké kouzlení - promíchala jsem nejprve suché ingredience, tedy mouky se solí, kypřícím prášem, sodou a pepřem, pak jsem smíchala s kefírem a vejci a nakonec přidala i sýr. Pak jsem těsto rozdělila na půlku a do jedné přidala na pánvi osmahnutou klobásu s houbami a do druhé půlky jsem nakrájela na drobno jarní cibulku, šunku a přidala kukuřici. Pak jsem těsta vlila do formiček, posypala ještě trochou sýra a na 200° nechala péct asi 20 minut než krásně zezlátly.

A víte co? Muffiny i přes mé mírné obavy (přeci jen - chtěla jsem se vyšvihnout před tolika strávníky a zrovna takhle jsem je zkoušela prvně) se povedly náramně! Už první večer mizely bleskurychle a všichni mi je moc chválili a já se jen dmula pýchou a rozdávala cáry papíru s receptem :-) 

Téra zdolává Jeseníky

Krásný nedělní večer, případně jinou denní či týdenní dobu....

Dnes jsem tu, abych Vám tu zase sálodlouze vyprávěla o svém víkendu. Stala jsem se na tři dny horalkou a vyrazila daleko mezi kopce jesenické, a užila si tři báječné dny offline, jen s částí kruhu rodinného. A ne že by Vás to mělo asi kdovíjak zajímat a nebo že bych se snažila dokazovat, že nejsem zase taková blonďatá fiflena, jak by se mohlo zdát (možná bych pro potvrzení tohoto faktu měla zatajit sladění laku na nehty se zánovní softshellkou :-D), jen si prostě myslím, že člověk nemusí lítat až na druhou stranu zeměkoule, aby prožil nezapomenutelnou dovolenou. No uznejte - vzpomíná se častěji na dovolenou all inclusive nebo na to, jak jste si topili v kamnech, abyste nezmrzli a mohli si uvařit špagety s kečupem, když vypnou proud? :-) A tak jsem si vytvořila zase pár vzpomínek...

Utužovala jsem vztahy, vyhrála několik partiček prší (a ani jednou za ten večer neprohrála - pašák prostě :-D)... Kochala jsem se krásnou přírodou kolem dokola, zdolávala krpály, štrádovala si to tím největším bahnem, objevovala malé studánky a hledala medvědí skálu....

Šílela při pohledu ze srázů dolů (což není u mě naprosto nic nového) a za odměnu si pošmákla na grilovaném masinu za chladného večera, kdy se vyplatila trochu se k tomu ohníčku přitulit. A taky jsem jedla z těch úžasně roztomilých talířů, ze kterých mi až tak nevadilo slupnout drožďovou polévku (no nejsem její největší milovník, no) a po ní na mělkém nechat přistát pořádný řízek s brsalem :-)

No zkrátka jsem se měla fajn, co Vám budu vyprávět. Na závěr už jen naše fotka s drahým, který mi zrovna uloupil kulich a s mým výrazem alá "právě jsem slezla z toho prudkýho krpálu za mnou, málem jsem si rozmázla držku o šutrák, a div jsem si necvrkla do podvlíkaček, jak jsem byla zase vyplesklá, ale teď už jsem dole, kupodivu živá a celá, tak se můžu tvářit jako že to byla brnkačka, i když jsem ještě zpocená jako vrata od chlíva" - tak toť přesně můj výraz, kdybyste to čistě náhodou nepoznali :-)

A jaký byl Váš víkend? :-)

Tvarohový koláč se švestkami a kukuřičnou moukou sypaný vločkovou drobenkou

Krásný den, vážení!

Víkend na krku a já jsem si jistá, že ať už ho budete trávit jakkoli, tak to rozhodně chce nějaký koláč. Ovocný nejlíp, nemyslíte? Hmmmm a s drobenkou navrch. A po čem ideálně sáhnout v tomhle čase? Jasnačka, po sladkých, právě uzrálých švestičkách. Já k přípravě tohohle koláče konečně použila kukuřičnou mouku, kterou jsem měla dlouho v šuplíku, ale pořád nevěděla kam s ní. No a ukázalo se, že právě tohle byla dobrá volba, koláč byl prostě skvělý. Já pevně doufám, že ať už ho zapijete třeba švestkami tekutými nebo hrnkem kakaa, bude Vám šmakovat stejně jako mně :-)

Potřebovala jsem (na menší koláčovou formu):

250 g odtučněného tvarohu, 2 vejce, 20 g rozpuštěného másla, půl hrnku třtinového cukru, hrnek kukuřičné mouky, lžičku bezfosfátového prášku do pečiva, švestky
na drobenku: ovesné vločky, máslo, třtinový cukr

Nejprve jsem smíchala tvaroh s vejcem a rozpuštěným máslem. Promíchala jsem s cukrem a pak už jen přidala mouku s prášek do pečiva, Nakonec jsem lehce vmíchala švestky nakrájené na plátky. Pak už jen těsto vlila do formy a vypracovala jsem drobenku - tou jsem posypala povrch koláče a šoupla ho do trouby na 180° asi na 20 minut.

A já se s Vámi kousnutím do švestkového koláče na víkend loučím, protože vyrážím na chalupu do hor, na samotu, do hor jesenických. Takže brzy "napopsanou", třeba s horalkovskými zážitky, kdo ví... Mějte se :-)

Selkou do zelena

O víkendu, když počasí ničemu moc nepřálo (kromě povalování v teplých fusaklích), jsme vyrazili do kina. Ideální program na deštivou neděli. A zrovna je na plátnech tolik filmů, před které bych si ráda hrcla. To se mi zdá pokaždé - buď dávají jednoduše prdlajs, kdy mě neláká nic, nebo hned několik zajímavých kousků.... No ale ze všeho jsme si vybrali film nejméně náročný, naprosto nehlubokomyslný, a to Millerovi na tripu. Taková klasická komedie s očekávaným koncem, ale nám se prostě líbila. Navíc s krásnou Jennifer Aniston (no kdo by nechtěl mít její háro) v roli striptérky (no i její postavou bych nepohrdla :-D).... Co jste naposledy v kině viděli Vy? :-)

sukně - Lindex, triko - F&F, náhrdelník - Promod, kabelka - House, boty - Reserved

A že jsme si vezli zadky ve vytopeném autě, nemusela jsem naštěstí sahat po moc svršcích a jednoduše vzala jen sukni alá selka ze slev z Lindexu a doplnila ho - jak jinak - než milovanými proužky.... Jen se mi nechtělo ani nohy navlékat do punčoch, tak jsem vyrazila na boso, takže jsem v záplavě kozaček musela působit jako holý, nebo spíš bosý blázen :-)))

O burčáku, děkovačkách, chalupářích i o tom dalším

Krásný, leč upršený, den!

Už jsem si s Vámi zase nějakou chvíli jen tak nepopovídala o naprostých hovadinách, jak to mám tak ve zvyku. Ve foťáku či mobilu se mi nastřádalo zase pár střípků, tak se s nimi nemůžu opět nevytasit. Nechť roluje dál, kdo má volnou chvíli a hlavně nervy na mé plkání :-)

Burčák! Jeho čas nastal - třikrát hurá! Taky jsem si minulý týden udělala výpravu do vinotéky speciálně pro něj, abych tam byla první :-D Se sklenkou v ruce je i ten protivný podzim hnedle snesitelnější... Sporadicky samozřejmě :-))) Takže připíjím na Vaše, všichni moji milý čtenáři. Nestačila jsem Vám totiž ani poděkovat, že se nás tu schází taková banda, že počty pravidelných čtenářů přehouply už pětistovku, to teda čučím jako puk - děkuju Vám všem, že jste tu se mnou! :-)

No a když už jsme probrali to hlavní - tedy burčákovou sezónu a velký dík, můžeme se věnovat těm ostatním maličkostem :-D Jako jestli mi není náhodou hanba, že nesleduju takové seriály, jaké by se asi čekalo - žádné PLL, GG či co (čímž to nechci nějak zatracovat), mě se prostě neomrzí jedno velké CH! :-D Bez sledování Chalupářů by to pro mě prostě nebylo léto, prázdniny a tak vůbec. Když mi nějaký díl uteče v televizi, samozřejmě si ho musím pustit na dvdčku, abych nepřišla třeba o výlet do Prahy - můj nejoblíbenější díl :-D No ale se zářím přišel i díl poslední, takže jeden velký fňuk, zase za rok Evžene :-D 

Tímto končím odstavec, díky kterému se stanou tou nejpodivnější zastydlou osobou na celém širém blogspotu :-D

No a pokud jste pohoršeně nezavřeli prohlížeč, pokračujeme dál :-D V Hradci se poslední dobou pohybuju docela často a tenhle pohled mě prostě vždycky "zafascinuje" :-)

Tooolik bžundy jsme si užili s touhle čičinou :-D Tuhle aplikaci jsem viděla na soustředění u jednoho šestiletého chlapečka, jak se tam s ní bavil celý jeho pokoj, když po nich vysokým hláskem opakovala "bobek", "jdi do prčič" a podobné. A jednoho večera s ní přišel i můj bráška a my se jen předháněli, čí hlas napodobí srandovněji :-D Myslím, že se jmenuje Talking Cat, ale ruku do ohně bych za to nedala... No každopádně si ji taky určitě stáhněte, je to praktičtější než shánět helium :-D

A to jsem si udělala jednou radost. Na objednání opravdického BB krému jsem sbírala odvahu (a úspory :-D) docela dlouho, ale konečně jsem se rozhoupala a dlouho vyhlídnutý Cho bo Yang si konečně objednala. Na stránkách Misshy ho mají dokonce v akci se dvěma plátýnkovými maskami. No já se budu mít, až nastane chvíle velkého sysliče masek a konečně nějakou ze svých zásob jednoduše použiju bez dlouhého odkládání :-D

A taky bych Vás nemohla ošidit o tak podstatnou informaci jako že jsme se nedávno s přítelem rozhodli, že pro sebe budeme něco dělat a začneme třeba hned druhý den běháním. A že se nám odpoledne chtít nebude a vyrazíme tedy ještě ráno, než odjede do práce. Takže když se ve 4,15 rozdrnčel budík, tak jsem teda chytla pořádnou lenoru, ale nakonec jsme se přemohli. A já vzala konečně svoje zářivé trencle za tím správným účelem - tedy na takový vlažný běh a ne jen pořád stát v nich u plotny (a utírat si do nich těsto :-D). No ale holé bláznovství - tma, zima, ospalky v očích a navíc se z přilehlého lesíka ozývali dost strašidelné zvuky - nic pro poseroutku jako jsem já :-D Od té doby se nám teda takhle z rána už fakt nechce, že zajdeme sem tam o víkendu nebo navečer, ale stejně to není žádná sláva. Konec lenivé pohádky :-)))

Ale aspoň na kole jsme si nedávno na odpoledne vyjeli. Třeba kolem Komenského labyrintu. Teda zrovna tenhle asi není ten světa, ani ráj srdce, ale třeba si to po stejné trase taky štrádoval  :-)))

A po čase jsem si zase přišla dokonale na své, a to když jsme vyrazili nedaleko na koncert Sto zvířat! Bylo zrovna krásně, za vstup chtěli dvacku a já si už dlouho prozpěvovala, že nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama... No prostě jsem tam nesměla chybět. A po dlouhé době jsem se i procpala dopředu a koncert si tak maximálně užila se vším všudy. I s pošlapanýma botama a šťouchanci do žeber od nadšených pogovačů :-)

I do lesa se teď celkem často vydávám. Sice toho většinou moc nenajdu, ale hlavně že mám vyfocené infantilní gumáky, že jo :-))) A dneska jsme vyrazili znova a byli i celkem úspěšní - na kulajdu určitě vystačí :-)

A na závěr už jen děsně mázlá a nijak smysluplná fotka. To jen abyste náhodou nebyli ochuzeni o to, co mi poslední dny zní z bedýnek. Trávím totiž dlouhé chvíle s Freddiem, pouštím si záznamy z živých koncertů, dokumenty, nechávám si běhat mráz po zádech při jeho "Mama, just kill the man" a s povzdechem hledím do blba při "Who wants to live forever". Ale co, jasný je, že "the show must go on", bodejď :-)

A tak se mi zdá, že by to pro dnešek bohatě stačilo. Pusťte si se mnou třeba ještě nejdokonalejších šest minut, mějte se báječně a napište mi, co v posledních dnech zaměstnává Vás, pokud se Vám chce! :-)

Proužkatá růžovka

Jednoho dne si postavím prouhaté království a vládnout bude tohle príma tričko! Fakticky, protože si to zaslouží. Nejen že na mě čekalo opět v sekáči za padesátikačku, ale taky ta zdobená ramena - prostě je to rozený generál hojného komínku proužkatých svršků :-) Sladit k nim už jen stejně zbarvené gatě a koule na krk a můžu radostně vyrazit.

A můj blažený výraz nad hrnkem cappuccina kterak už se nemůžu dočkat, až se vrhnu na ten řecký jogurt s ovocem! :-))

kalhoty, tenisky - H&M, tričko - secon hand (Camaieu), kabelka - Gate, korále na krk - Camaieu

Za fotky i příjemnou společnost při takovém klasickém holčičím půldni děkuji Klárce. A já se jdu vrhnout na úklid skříně - potřebovala by odlehčit jako prase drbání :-)

Kokosová rýže s restovanou zeleninou a tofu

V čase oběda za vámi s jedním takovým taky chvátám. Trochu si hraje na asijskou kuchyni, ale popravdě o té toho vím celkem kulový, takže by mě hanba fackovala, kdybych ho za ryze asijský vydávala. To jsem jen s pohledem na kokosové mléko ve špajzu dostala nápad uvařit v něm rýži a na pánev mezi tím nasázela vše, co mám tak ráda. 

Potřebovala jsem (2 větší porce):

200 g basmati rýže, 160 ml kokosového mléka, 300 ml vody, sůl
jarní cibulku, mrkev, sojovou omáčku (asi lžíci), půl balení uzeného tofu, 1 vejce, olivový olej

V hrnci jsem přivedla k varu vodu s kokosovým mlékem a pak vložila rýži, vařila jsem je spolu asi 15 minut, než se voda vypařila a občas jsem promíchala, aby se rýže nepřichytila ke dnu. Na vedlejší pánvi jsem na oleji orestovala jarní cibulku, pak i mrkev nakrájenou na nudličky. Ochutila jsem sojovou omáčkou a přidala i na drobno nakrájené tofu. Nakonec jsem zeleninu vyjmula a na stejné pánvi ještě osmahla vajíčké do konzistence hodně vysušených míchaných vajec. Pak všechno dohromady smíchala, dochutila solí a podávala.

A ve výsledku mi to prostě jen sakramenstky chutnalo, třeba by mohlo i Vám :-)

Na skok do obchodů s podzimní krizí

Asi nejde nepostřehnout, že tenhle víkend v obchodech patří dnům Marrianne, že jo. A já si taky zářijové číslo koupila a natěšeně listovala přiloženými slevami.... A teda nic moc, byla jsem trochu zklamaná. Ale i tak jsem si pár kupónů vystřihla a že se teda do obchodů skočím podívat, když mám v sobotu cestu kolem. Ale nemůžu si pomoct, z většiny obchodů poslední dobou odcházím celkem otrávená. Všechno ponuré, černé, šedé, smutné, nudné a drahé. A když už něco splňuje náročná kritéria, tak nemají mojí velikost. Jako krásné tmavě modré holinky v Mixeru nebo světlé neroztrhané džíny boyfrienďačky z Tesca. A snaha vybrat nějaké zimní botky v CCC byla taky marná - takových lidí tam, že jsem brzy taky prchla. Tak nic alespoň jsem ušetřila a všechny pečlivě vystříhané kupóny sypu do koše. Konec pohádky kterak Téra ekonomice nepomohla. 

kalhoty, sako, kabelka, tenisky - H&M, triko - Primark, šátek - dárek k loňskému číslu Marrianne

A ještě k jedné věci se Vám musím přiznat. S přechodem na podzim (a později i zimu) mám děsný problém. Vždycky stojím zoufale před skříní (chápejte - ještě zoufaleji než jindy a to je co říct :-D) a naprosto tápu. To chladné počasí toho po mně chce tolik - aby ladil šátek, triko, nějaký svršek navrch, boty, kabelka a dokonce ještě ponožky, když už mi tak táhne na nožky... No je to vážně zabíračka :-D Takže není divu, že to včera dopadlo po hodinovém strojení a velké kupě před skříní tak, že jsem sáhla po mých nejoblíbenějších kouscích a šla jsem. Až mi na cestě došlo, že mám vlastně pospolu červenou s růžovou, což mi vždycky přišlo jako naprostá volovina. A vida, už mi to tak nablbý nepřišlo - vlastně, co mi taky zbylo :-D

Tak a teď je řada na Vás, já Vám sálodlouze vykecala vše, co jsem měla na srdci a teď mě zajímá, jestli jste něco v rámci dnů Marrianne něco ulovili a nebo jestli máte taky takový problém s podzimním odíváním :-)

Brutální brownies z červené řepy s tvarohem

Mám tu jeden epesní koláč jako stvořený pro tento víkend.... Ani nemusíte před plotnou vystát důlek, je to celkem fofr, žádné velké hňoucání. Stačí se chopit červené řepy. A proč že brutální? Ruce jsem po jeho přípravě měla od řepy trochu jako po mordu a to červenající se těsto mě taky dost baví. A to brutálně :-) Chcete? Tak vězte toto....

Potřebovala jsem (na menší koláčovou formu):

320 g červené řepy (2 větší kusy), 130 g mouky (80 g celozrnné špaldové, 50 g bílé hladké), 4 lžíce třtinového cukru, 2 lžíce kakaa, 2 vejce, 100 g čokolády, 20 g másla, lžičku prášku do pečiva (bezfosfátového) + tvaroh na podávání

Červenou řepu jsem oloupala, nakrájela a nechala asi půl hodinky péct zakrytou alobalem na 200°. Potom jsem ji rozmixovala, přidala vejce a cukr promíchala. Postupně jsem začala přidávat další ingredience - mouku, prášek do pečiva a nakonec i společně rozehřátou čokoládu s máslem. Přidala jsem ještě kousek čokolády, který jsem si nechala stranou a nasekala ho na kousky. Toť celé těsto, vlila jsem ho už jen do koláčové formy a pekla na 200° asi 25 minut. Podávala jsem ho s lžicí tvarohu.

No a bez dlouhého otálení ho jdu posnídat. Snad na mě od včera aspoň kousek zbyl :-) 

Vycmrdlinou zvesela

Jo, přituhuje, ale to nemusí nutně znamenat, že musíme být zahalení v černé od hlavy až k patě denně a kabonit se na svět stejně jako obloha, ne? :-) Jasně, určitě i na mě přijde pravá chmurná nálada a budu mít chuť se i oděním trochu ztmavit. Ale třeba taky ne a budu si dál užívat světlých či barevných tónů, protože s těmi je hned veseleji. Jen omluvte mou mrtvolnou barvu při tom pestrém pozadí, foťák se z takové barevné dardy nemohl vůbec vzpamatovat a já prostě nemohla takovým veselým fotkám odolat, i když jsem na nich chytla trochu zombie barvu :-D

kalhoty - H&M, svetr - second hand (Zara), boty, taška - Primark, přívěsek - Reserved

Krásný pátek, má milá bando! :-)