úterý 23. prosince 2014

Naše šťastné a veselé

Ahoj vespolek!

Dá se v tomhle čase mluvit o něčem jiném než vánočně laděném? Rozhodně ne. Zvlášť když se na to třesu už od půlky září. Od té doby taky poslouchám většinou pořád dokolečka ty nejvlezlejší vánoční melodie a třesu se na veškeré vánoční veselí... Třeba i na to, jak Vám tu budu teď oslavně "vokazovat" naše hnízdečko, co se do vánočního kabátu odělo.


Náš malý byteček se celý hodil do bílo-zlaté kombinace. Ta je podle mě nejdokonalejší vánoční. Jen se mi nezdá, že by si to mysleli prodejci dekorací. Aspoň při shánění výzdoby se mi jevilo, že opravdu bílých (ne stříbrných, jak se mi snažili většinou nabulíkovat) ozdob aby pohledal. Takže třeba adventní věnec nakonec dopadl jako double svítící - cha, jsem prostě kutilka.


Taky se nám tu rozběhlo několikero sobí spřežení...


... po různých zákoutích.


No zkrátka a dobře jsem s celkovým vánočním kabátkem bytu vážně spokojená a nejradši bych zatančila několik radostných tanečků kolem nového křesla. 


No a když byly všechny svíce zažehnuty a sobi osedlání, mohli začít ty pravé Vánoce. O něco časnější. Včera byl totiž v diáři několikrát podtrhaný náš předčasný Štědrý den. A ten musel zákonitě začít pořádnou snídaní. Podával se kotel horké čokolády se šlehačkou a vánočka, co se mi obzvláště povedla. Joo, proč se nepochválit, že ano...


Pak skromnější oběd. Ty nejvánočnější krutony....


... a taky vánoční hrachovka. Jo, žádný maso - chceme přece vidět zlatý prase. I když je na něj brzo, ale co kdyby se někde nedočkavě potulovalo.


Po odpolední vydatné procházce po Praze, kde nešlo neminutou pár trhů, punčů nebo nějaký to kafíčko, zpátky za plotnu. Je čas nasmažit řízky...


... přiťuknout portským...


... a ládovat se salátem.


Pod jolkou pak společně pět koledy a poděkovat Ježíškovi za parádňáckou nadílku.


A aby ty Vánoce nebyly náhodou málo přežírací, nastal čas ještě na dezert. Byl ananas pečený s vánočním kořením a kapkou rumu zalitý vanilkovým žloutkovým krémem. 


A pak už jen ve vánočním pyžamu s panem perníčkem sledovat Lásku nebeskou a svět je naprosto v pořádku...

A teď už alou domů za rodinou.....

Moc Vám děkuju, že se tu se mnou pořád scházíte a přeju Vám, ať jsou i Vaše Vánoce fakticky šťastné a veselé! 

A teď už musím jít dokoukat Grinche :-)

čtvrtek 11. prosince 2014

Čuchám, čuchám advent...


Vánoce na spadnutí, advent v plném proudu a tak. Nic objevného. U mě ale teda není dne, abych si nepustila koledy, potají neujídala tu trochu cukroví, co jsem zatím napekla nebo se nadšeně nepřehrabovala dárky, kterými hodlám své nejmilejší obdarovat. Tohle období prostě žeru a snažím se ho užít na plný koule. Jak příznačné pro focení před "okouličkovaným" stromečkem. To jsme totiž takhle s mým milým vyrazili první adventní neděli na brunch (oooo jak taková líná snídaně vznešeně zní). A já nadšeně jásala - protože co je lepšího než posnídat skvělý křupavý croissant, talíř plný sýrů a zajíst ho dortíkem.... No a mimo to taky dobrá příležitost konečně zase vyvenčit klóbrc, který tak miluju. Pokud se mi ho zrovna teda nesnaží šlohnout vítr. To pak celá nasr...štvaná jak brigadýr držím krempu obouruč a "nedám, blbej větře!". A basta.


sukně, svetr - Calliope, kabát - Promod, šála - F&F, boty - vietnamci, klobouk - I am, rukavice - Gate, kabelka - Reserved

Jen se ten blogger rozhodl, že když za ním zavítám tak sporadicky, že ty fotky budou vypadat ještě příšerněji, než ve skutečnosti jsou. No nic, řekněme, že je to třeba zamýšlený vánoční kýč.... 

Mějte se a brzo zase pac a pusu :-)

neděle 30. listopadu 2014

Pojďte dál, zouvat se netřeba...

Ahoj vespolek!

Hned úvodem trochu popelu do mé blonďaté kštice - jooo, flákám to tu. A poslední dobou víc než bych zamýšlela. Ale když zasednu před počítač, prsty se po klávesnici neroztančí tak lehce jako dřív. Nějak mi poslední dobou chybí pořádnej huban od múzy či co. No ale s čím jsem na nepohodlnou židli k počítači hrcla dneska? Chtěla jsem na sebe naprášit pár věcí. V posledních měsících se událo pár změn...


První zásadní je nové hnízdečko. S mým milým jsme se vylétli a uhnízdili se u Prahy. Začala jsem tu studovat na navazujícím magisterském oboru (ooooo, jak důležitě to zní :-D), takže jsem se z malé východočeské vesničky vydala společně s pár svými švestičkami k velkoměstu. 



Nechtěli jsme byt přímo v Praze, takže jsme spíš kousek mimo, ale o to líp. Ten velkoměstský ruch mě stejně často dost ser...štve. A tady je tak krásně. Z balkónu můžeme pozorovat parádňácký západy slunce.



Třeba přes sklenku burčáku. To se z lavičky s nohama nahoře stává výhled naprosto bezkonkurenčním.


A musím říct, že jsem s bydlením tu vážně spokojená. Máme malý byteček, je tu to moc hezké a útulné. Za oknem můžu pěstovat bylinky (které mimochodem už dávno chcíply, stejně jako spousta kytek - kandiduju na pěstitelku roku) a zuřivě nakupovat doplňky. Fotka s bylinkovou parádou asi musí být fakticky stará, protože to se nám tu neproháněla ještě stáda sobů, nikde žádná vánoční výzdoba - dost divný, neb ta to tu už minimálně měsíc okupuje. Ale tu budu "vokazovat" jistě brzy...


No nic. Příležitost naše království se jistě brzy najde. Z čeho jsem taky nadšená? Z okolí. Ideální na procházky. Couračka kolem Vltavy, kolem skály, kopce a dokonce tu jsou vřesoviště. No nejde se nerozplývat.


Ale že bez práce nejsou koláče je pravda odvěká. A já měla v tomhle ohledu dost kliku. Našla jsem si supr brigádu. A to doslova koláčovou. Už od září totiž vážu kolem pasu zástěru ve Votre Plaisir, kde se rodí skvělý francouzský dobroty. Já chodím přikládat ruku k dílu do výroby či pak parádu o víkendech prodávat na farmářské trhy nebo na různé akce. Tu zrovna fotka ze Street Food ve Stromovce.
zdroj
No a pracovat v krásném prostředí zámku v Troji je prostě radost...


A o nic menší pokud je to třeba v Lucerně jako minulý týden čtyři dny v rámci Festivalu francouzského filmu. Teď v zimě se k tomu sice přidává problém - jakýho kulicha si narazit na hlavu a kolikery podvlíkačky navlíct? Ale musím říct, že mě ta práce baví čím dál tím víc. A jsem za ní fakt ráda :-)



Záhadou století ale stále zůstává jedno. Jak se taková lemra líná jako jsem já sakra ocitla na běžeckých závodech? V práci totiž jenom neujídáme makronky, ale že je společně i vyběháme. A to na Velké kunratické. A pak už jsem se jen brodila potokem a sápala do krpálu uprostřed listopadu. No to by mě ani ve snu nenapadlo. Běh totiž není žádnej můj velkej kámoš. Ale závod jsem ve šnečím tempu přežila jen s promáchanýma růžovýma ponožkama, což považuju za úspěch. A vlastně to, že jsem nebyla úplně poslední. Jen skoro, ale to nikdo nemusí vědět, že jo :-D

zdroj
Před nějakou dobou jsem byla i na prima akci - Deichmann mi chtěl ukázat novou kolekci. No a pěkné to měl. Bot bych si vybrala, že by se mi ani do našeho malého bytečku nevešly. A pár kabelek navrch. Pak jsem utřela slinu, vybrakovala raut a ve starých botách zase běžela :-)

Až jsem doběhla do předvánoční nálady. Každoročně se mě chopí už úderem podzimu. A letos tomu nebylo jinak. Takže nadšeně listuju vánočními recepty, usrkávám zázvorový čaj a spřádám plány, co komu zabalím do nejhezčího balícího papíru, co se mi povedlo ukořistit.


Zkrátka samé důvody k tomu, aby člověk vycenil do světa křivé zuby. Zvlášť když za mnou dorazí vzácná návštěva z Brna. Protože pod puntíkatým deštníkem je i hnusnej upršenej den rázem růžovější (a to je moudro jako hovado :-D)....


Zkrátka a dobře, mám se dobře. A budu doufat v nějakou tu líbačku s múzou, ať sem zaskočím častěji - přeci jen ten taneček po klávesnici je tuze uklidňující počin... Ale musím běžet podpálit první knot na věnci a pět koledy pod stromeček na náměstí. Mezi tím se budu těšit, až mi dáte vědět, jak se daří Vám, jak si užíváte první adventní neděli a jestli k nám chcete zase brzo přijít na čumendu. Mějte se! :-)

pátek 14. listopadu 2014

Láhev vína


Ne, názvem článku tentokrát nemyslím program víkendového večera. Teda ne, že bych si flašku nějakého toho svatomartinského nenačla... Spíš jsem zase jednou spárovala moje oblíbené barvy, co jsou do tohohle krásného podzimu jako stvořené. Lahvově zelenou a vínovou. A to, že jsem v sekáči natrefila na skvělou šálu v těhlech barvách, si prostě nelze vyložit jinak, než že osud našeptává, že si fakt večer na oslavu tohohle skvělého úlovku (za dvacku, cha!) mám nalít aspoň dvojku! :-)

sukně - H&M, triko, šála - second hand, taška - Reserved, boty - Primark, náhrdelník - Gate

No ale dost o mém alkoholickém rozjímání. Užijte si prodloužený víkend, jak jen dovedete :-)

pátek 7. listopadu 2014

Špaldové špecle s dýňovou omáčkou

Vidím to v jasných barvách. A jednou z nejjasnějších z celého podzimu je pro mě určitě oranžová. Jooo fajn, pohled na listí zbarvené do červena se kouká moc hezky, ale ještě o level výš je, když se to do oranžova zbarví v kuchyni. A já z ní pádím s talířem plným skvělé dýňové omáčky, ve které máčím špecle. A pak vrním blahem, jak je v tom oranžovém světě hej!


špecle: 250 g celozrnné špaldové mouky, 250 g hladké mouky, 100 ml vody, 5 vajec, sůl

Ze všech surovin jsem vymíchala tužší těsto a do vroucí osolené vody jsem přímo z mísy z těsta nožem okrajovala kousky. Špecle jsem vařila asi na třikrát, aby se mi postupně nerozvářely. Když vyplavaly na povrch, sebrala jsem je cedníkem.

omáčka: 1 menší dýni (použila jsem máslovou),  2 lžíce olivového leje, 1 cibuli, 1 stroužek česneku, půl kostky zeleninového bio bujónu, 100 ml smetany na vaření, 50 g sýra s modrou plísní, kousek pórku, bazalku, sůl, pepř, slunečnicová semínka

Cibuli a česnek jsem nakrájela na drobno a na oleji je začala restovat. Po chvíli jsem přidala oloupanou a nakrájenou dýni a společně opékala asi 10 minut. Potom jsem zalila vodou - jen tolik, aby byla dýně ponořená, přidala jsem bujón a nechala vařit do změknutí. Potom jsem omáčku rozmixovala a přidala smetanu, rozdrobila sýr a přidala nakrájený pórek a společně nechala ještě chvíli probublat, aby pórek změknul. Pak jsem osolila, opepřila a na talíři posypala bazalkou a semínky.


Musím říct, že s dýní vařím strašně ráda. Ať už mi dělá společnost na sladko v cheesecaku nebo třeba jen pečená se sýrem. Ale musím uznat, že tahle omáčka je sakra velká konkurence pro vše dřívě vyzkoušené :-)

Jak dýni nejradši Vy? :-)

pátek 31. října 2014

Karamelizované štěstí

Slaný karamel - kdybych už vůbec nic nedodala, tak to by to stačilo. V pouhém spojení na první pohled třeba neslučitelných slov leží tolik krásy, parády a slasti. Tahle hustá krémová radost jistě dokáže rozzářit i ten nejzakaboněnější podzimní hnoso-den. Už po první lžičce. Protože ujídat potají tuhle karamelovou omáčku jen tak, polít jí kupu palačinek nebo lívanců, přidat ji do krému na dort či si jí přilepšit přímo do  horkého mléka - noooo já sama bych nevěděla co dřív. Kdyby se u nás nějak záhadně dvojitá dávka karamelového potěšení nepoděla kdo ví kam  - no prostě záhada jako hrom!



Potřebovala jsem (na dvě skleničky):

200 g cukru krystal, 100 g másla, 200 g smetany ke šlehání, půl lžičky soli

Cukr jsem v hrnci se silným dnem nechala zkaramelizovat bez zbytečného promíchávání. Když se zbarvil do zlato-hněda, promíchala jsem a přidala kousky másla. Míchala jsem a míchala a když se směs propojila, přidala jsem i smetanu a stáhla z ohně. Pak už jsem jen osolila a vlila do připravených nádobek.


A pokud se náhodou podaří nesníst všechno rovnou z hrnce, určitě potěší všechny okolo, pokud se bude slano-karamelová slast šířit dál - skvěle se hodí jako dárek. Třeba když se připojí malý tip na nadýchané lívance doplněné zakysanou smetanou, banánem a zakapané zalité karamelem....  A pak se jen připravit na to, že obdarovaný Vám přijde zlíbat ruce :-)

Mimochodem, obdarováváte své blízké jedlými dárky? :-)

čtvrtek 23. října 2014

Držte si klobouky!


Po takovém epesním klobouku jsem dlouho toužila, Po takovém, co bude tak velký, že se o něm budu přetahovat s podzimním větříkem, co mi poleze pod krempu. Po takovém, co vtiskne punc šmrncu . A když máte pitomý vlasy, nikdo si toho nevšimne přes ten príma klóbrc. A tušil to i můj milý. Minulý týden se domů totiž připlížil v noci s jedním takovým v tašce a že prej všechno nejlepší k svátku. To teda fakticky moc dííííííky! :-) Takže narazit, přizvat puntíky a vyrazit, juch!  

kalhoty, boty - Gate, svetr - second hand, bunda - F&F, kabelka - H&M, klobouk - I am

Co vy a klobouky? :-)

sobota 18. října 2014

Krémový makový koláč s hruškami

Co se týče mých podzimních chutí, vidím to jasně. Dejte mi jablka, hrušky, švestky, dýně, řepu nebo mák a máte mě! Jsem lapena do podzimních spárů. A stejně jsem uvažovala před jedním z improvizovaných koláčů. Když jsem měla chuť na lehoučký krémový koláč šmrncnutý něčím fajnovým. Což mák, kokos i hrušky na tuty splňují. No tak jsem míchala, improvizovala, doufala a pak jásala od prvního sousta....



těsto: tři lžíce hladké mouky, tři lžíce kokosu, dvě lžíce kokosového oleje, 1 žloutek, 2 lžíce cukru

náplň: 100 ml smetany ke šlehání, 3 lžíce máku, 3 lžíce cukru, 1 vanilkový cukr, 2 bílky, 1 žloutek, 500 g odtučněného tvarohu, lžíce vanilkového pudingu + tři hrušky


Všechny suroviny na těsto jsem propracovala a vmačkala na dno formy. Dala jsem jej předpéct asi na 5 minut do trouby na 180°. Mezi tím jsem se věnovala náplni - promíchala jsem smetanu, tvaroh, žloutek, cukr, mák a pudinkový prášek. Nakonec jsem lehce v míchala i našlehané bílky. Směs jsem nalila na korpus a navrh jsem ozdobila oloupanými hruškami. Společně jsem pak pekla na 160° než okraje zezlátly - cca 25 minut. 


.... i když jedno sousto prostě nestačí :-)

pondělí 13. října 2014

Špaldový quiche s červenou řepou

Co se týče "kyšů", tak mám naprosto jasno. Potřebuju hodně náplně. Ale takové, co mě bude bavit. Protože zakousnout se jen tak do smetanovo-vaječné hmoty není žádný vzrůšo. A tentokrát, když jsem do špaldového těsta napěchovala obří řepu společně s karamelizovanou cibulkou, jsem si rozhodně přišla na svoje. Protože tohle je vskutku sehraná dvojka. A já mám pak co dělat, abych koláč dokázala před sama sebou ubránit, než vůbec stačí dorazit návštěva.



těsto: 100 g špaldové celozrnné mouky, 80 hladké mouky, 90 g studeného másla, lžička soli, 2 lžíce studené vody

náplň: 1 velká červená řepa, 2 červené cibule, 1 stroužek česneku, olivový olej, 1 dcl vína, rozmarýn, sůl, pepř, 1 vejce, 150 ml smetany na vaření, 150 g sýra s modrou plísní

Nejprve jsem si připravila těsto - oba druhy mouky jsem promíchala se solí a prsty začala propracovávat s máslem nakrájeným na malé kousky. Když těsto konzistencí připomínalo drobenku, přidala jsem vodu. Vypracovala těsto, šoupla do folie a dala chladit do lednice aspoň na půl hodinky. Potom jsem ho vyválela, vtlačila do formy, propíchala vidličkou a předpekla na 180° asi deset minut.

Cibuli jsem nakrájela na měsíčky a začala restovat na oleji. Přidala jsem česnek a řepu nastrouhanou nahrubo a společně opékala. Podlila jsem trochou vína a nechala podusit. Pak jsem osolila, opepřila, přidala rozmarýn a šoupla na předpečené těsto. Na vrch jsem rozdrobila sýr a zalila jsem směsí rozšlehaného vejce se smetanou. Pak už pekla asi 20 minut, než sýr i okraje koláče zezlátly a náplň se zpevnila.


No a nejlepší je samozřejmě společně se sklenkou vína v nejlepší společnosti. Přesně tak, jak jsem tenhle koláč praktikovala já :-)

středa 8. října 2014

Květované lelkování


Někdy se při sekáčovém zátahu opravdu zadaří. Třeba jako když jsem si z jednoho brněnského s blaženým výrazem na rtech odnášela tyhle šaty plné kvítí. V tmavé společnosti mi připadají dokonale podzimní. Přímo stvořené pro takové sobotní ráno, kdy jsem vyrazila na ranní kávu a pozdní snídani na farmářské trhy. No povím Vám, zkrátka život prasečí :-) Joooo takové volné chvíle si nechám líbit. Ale žádný velký lelkování, na kolotoč povinností nasedáme zase tři, dva, jednaaa......

šaty, sako - second hand, kabelka - F&F, boty - Santé

Tak ať je na něm ta projížďka co nejparádnější :-)

neděle 5. října 2014

Snídaňový kokosový chlebíček s ananasem

Jooo začít takhle nový týden nějakou parádní snídaní... To je něco! Žádný takový, že na snídani není čas. O deset minut dřív se z pelechu může vykulit kde kdo, ne? A nebo snídat třeba rovnou v peřinách. To je fuk. Hlavně když se nese takovýhle báječný vláčný chlebíček plný kokosu a ananasu. Což je sice kombinace jako stvořená pro podvečerní koktejlíček, ale stejně tak pro ospalé ráno. Jo! Takže rychlovka splácaná klidně ve večerním časovém presu přeje doslova DOBRÉ RÁNO!


Potřebovala jsem:

plechovka ananasu, 2 vejce, hrnek kokosu, půl hrnku ovesných vloček, půl hrnku hladké mouky, lžičku kypřícího prášku, 2 lžíce cukru, sáček vanilkového cukru

Ananas jsem i s částí vody (cca polovinou) vlila do mísy, rozmixovala do hladka, přidala zbytek surovin a nějak si nelámala hlavu s pořadím ani vymícháváním. Zkrátka jsem vše spojila a vlila do silikonové chlebíčkové formy. Pak už jen totiž stačilo šoupnout do trouby a péct na 160° asi půl hodiny, potom jsem teplotu zvýšila asi na 200° a pekla ještě asi 10 minut, aby povrch trochu zezlátl. 


Pak už jen konvici dobrého čaje a to by v tom byl čert, kdyby takový začátek dne nevěstil něco fakticky dobrýho :-)

úterý 30. září 2014

Kterak jsem do Únětic štrádovala...


Bože, jak o víkendu bylo krásně! Bylo by tou nejvěčnější škodou při volné neděli dřepět doma na zadnici. Proto jsme se jali zase trochu prozkoumat okolí našeho nového příbytku u Prahy. Nazuli jsme tenisky a zamířili směrem k Úněticím, hned po řádném nedělním obědě. Taková procházka sluncem zalitým Tichým údolím - to je vám taková paráda! No a uznávám, že když jsem vytáhla ještě takový letně bosonohý oděv, byť do takového teplého odpoledne jako dělaný, na trasu kolem potoka, skal a lesem to úplně nebylo. Jojo, to když holka ze vsi vyrazí do vsi :-D

sukně - Reserved, tílko - uzmuto mamince, bunda - Cropp Town, kabelka - F&F

Ale táhnout se takovou štreku pěšo jen tak bez cílem, to není zas tak velkej vodvaz. Daleko líp se kiláky zdolávají s vidinou orosené dvanáctky přímo v Únětickém pivovaru. 


No a přeci jen, ať nevysedíme důlek v pivovaru, přesunuli jsme se jen o kousek - přímo k Lasíkům. To je totiž tak kouzelné místo. Kde nám tam uvařili skvělé cappucino. A to jste měli vidět tu melu, když se na pult přímo z trouby donesly čerstvé ovocné koláče s drobenkou! Fronta až na ulici a po koláčích se po pár minutách zaprášilo. Ještě že jsme si stačili kus ještě horkého nacpat do břicha. Takže po sladké drobenkové tečce byla naše výletnická mise naprosto dokonale. Že nemůže být ani řeč o nějakých bolavých nohách :-)


Co jste podnikali Vy? :-)