pátek 28. února 2014

Rozára po popelářsku


Mám za to, že oranžová není tak všeobecně příliš oblíbenou barvou. Snad jen, když už se může pomalu pouštět spojka do záběru, zařazovat za jedna a vyčkávat zelené... Jak si stojí u Vás? Já ji dřív taky nemusela. Ale už si mě získala. Tyhle zářivé gatě zvlášť. Byť jsou mírně popelářské, tak ve mě evokují příchod jara a právě v časech, kdy je to tak akorát udělat zimě pápá, po nich sahám vůbec nejradši. A i dneska jsem s nimi zahájila tu fázi pravého-jara-vyčkávací. Společně se svetrem doprovázeným oranžovým proužkem. No fakticky hotový pracovník technických služeb. Ale nevím, nevím, s džuznama v silnici bych si asi moc neporadila.

kalhoty, kabelka - H&M, svetr - Reserved, sako - second hand, brýle - House, boty - Bershka

Jen to háro alá rozcuchaná Rozára, prosím, omluvte. Grrrr, ty zlověstný větře! Fakticky jsem se dneska česala a nevyběhla rovnou s ranním rozcuchem.... Mějte skvělý víkend! :-)

čtvrtek 27. února 2014

Těstovinová kreace s nivou, ořechy a hruškou

Jsou jídla, které nebudou vypadat fotogenicky, ani kdybych se rozkrájela. Tohle patří mezi ně. A přitom bylo tak dobré. Kombinace modro-plýsňového sýra, hrušky a ořechů u mě vždycky zafunguje. A tentokrát jsem takovou kreaci zakomponovalo do těstovin. Do otrubových. Nic moc oku lahodícího, pravda. Ale chuťově na tom bylo značně lépe, fakt! :-)


Potřebovala jsem (asi na 3 porce):

dvě hrsti slunečnicových semínek, 1 hrušku, 100 g nivy, asi půl hrnku mléka, pepř, 200 g těstovin (použila jsem s otrubami)

Slunečnicová semínka jsem na sucho na pánvi opražila. Když zavoněli, tak jsem do pánve rozdrobila nivu a zalila mlékem a nechala zhoustnout. Přidala jsem na hrubo nakrájenou hrušku a nechala chvíli probublávat. Pak už jen přidala uvařené těstoviny a hotovo...

V kombinaci s vlaškými ořechy by byla kombinace jistě ještě skvostnější. Ale když veškeré zásoby padly do cukroví, slunečnicová semínka posloužila stejně dobře :-) Konec dnešního kuchařského veledíla hodného umu přichcíplého lidoopa...

středa 26. února 2014

Tau a bagr


Když bych měla vypálit z domu bez rozmyslu okamžitě a střelhbitě, dost možná skončím oblečená nějak takhle. Ale stejně to poslední dobou dopadá, i když mám na přípravu o krapet déle. Prostě většinou chňapnu červený svetr a jdu. Červené svetry tahám prostě furtumfurt. Se zelenou bundou je to stejně - tu mám nejradši a je první po čem sahám, i když třeba plním roli rodinné taxikářky a rozvážím po setmění různé členy rodiny, když je třeba... Jen v takových případech ji většinou natáhnu na pyžamo a z domu k autu se plížím nenápadně, přeci jen pohled na mě musí být skvostný.... Takže jsem pro tentokrát radši pyžamové kalhoty opravdu vyměnila za o dost nudnější černé. A obula své nejnovější skvosty. Rozumějte - tohle jsou asi nejvyšší podpatky, které zvládnu nosit. A zatím si jejich nošení náležitě užívám. Stály mě navíc jen něco málo přes dvě stovky - to je kup, co? :-) Čekaly na mě v Bershce Na Příkopech poslední v mé velikosti. Takže jednoznačný chňap pro ně! K tomu klóbrc, neb Tauem jsem v poslední době taky moc ráda... A jde se. Jo a bez toho bagru v zádech to prý nešlo, pravil fotící přítel...

bunda - C&A, svetr, kabelka - Reserved, kalhoty - H&M, klobouk - Gate, boty - Bershka

Tudum tudů, tup tup!
(snaha o znělku doprovázející pana Taua ťukajícího si o buřinku, kdyby to náhodou někdo nepoznal :-D)

úterý 25. února 2014

Obrácený jablečný koláč se skořicovou omáčkou

Měla bych spíš napsat vyzvrácený koláč než obrácený. Rozhodně na pohled tak působí. Ale i když jsem ho chtěla po dopečení vyhodit do koše, dobře, že jsem tak neudělala. Byla by ho věčná škoda. I když se tváří jako největší šereda světa a pocákaný omáčkou připomíná spíš ošklivý langoš, klame tělem. Přitom by ho zachránil jeden jediný figl, který jsem zcela lehkomyslně vynechala. Stačilo by formu vyložit pečícím papírem a hnedle by se obrácený koláč klopil o dost snadněji a přidalo by mu to na kráse. Takže příště rozhodně jedině s ním! Ale taky jedině s touhle omáčkou. Je výborná a dodává šťavnatému jablečnému koláči pořádné koule grády!



Potřebovala jsem:

8 ks jablek, 2 lžíce medu, 2 lžíce třtinového cukru

těsto: kelímek bílého jogurtu, 1 a půl hrnku hladké mouky, půl hrnku třtinového cukru, půl hrnku mléka, 1 vejce, 1 lžíci oleje, 1 lžičku kypřícího prášku

omáčka: 200 g smetany ke šlehání, 2 žloutky, 2 lžíce cukru, lžičku skořice


Jablka jsem oloupala nakrájela na čtvrtky. Na pánvi jsem společně  nechala rozpustit med a cukr, přidala jsem jablka a nechala jsem karamelizovat a dusit. Asi po 7 minutách jsem jablka z pánve rozprostřela na dno zapékací formy. Těsto jsem připravila jen promícháním všech surovin a opatrně jsem jej vlila na jablka. A koláč jsem šoupla do trouby - na 180° asi na 20 minut. Nechala jsem ho vystydnout a připravila už jen omáčku. Ve vodní lázni jsem šlehala smetanu se žloutky, cukrem a skořicí, až omáčka zhoustla. Koláč jsem vyklopila a přelila omáčkou.

A tak i když to s dnešním receptem vypadá, jako když mi někdo nablil na plech, (aspoň můžete názorně vidět, že každý den není posvícení), snad se Vám dostatečně neodradila. Byla by to totiž rozhodně škoda, koláč je až na svůj mnou zprzněný vzhled výborný. Vyzkoušeno několikerým přidáním jeho konzumentů :-)

pondělí 24. února 2014

Horalkou na suchu

Krásné pondělí vespolek! A to doslova :-)

Včera jsem se se vší slávou navrátila z prodlouženého víkendu na čistém vzduchu jesenickém. Trávila jsem čtyři dny na horách na chalupě. Původně jsem teda neměla v úmyslu se Vám tu ze svého působení v hornatých končinách vůbec vykecávat, neb za dobu mé nepřítomnosti se vážně nic zvláštního nestalo. Fakt žádná lavina na mě nespadla, ani jsem nepodávala zářivé výkony na svahu s knírem pod nosem. Ale mé blog-za-deníček-zaměňující já si opět duplo a takže servíruju fotky s mrzkou kvalitou a nicneříkající s doprovodem plytkých plků...

Kdo by čekal zasněžené kopce, když už pomalu kvetou bledule. Ale stejně jsem ve skrytu duše doufala, že když vyrazím do výšin, přeci jen si postavím toho prvního letošního "huhulála". Ale nic takového, bohužel. Spíš jsem si jen boty blátem zasvinila. Sněhu, byť pomálu, pouze na sjezdovkách. A já, co prkýnkům k nohám přitlučeným příliš neholduju a většinou se věnuju hledání té nejpoholnější lavičky, jsem si té zimní srandy teda moc neužila. Ale tý skoro jarní o to víc. Sluníčko mi pralo do očí, že jsem byla ráda, že jsem troje zateplené punčocháče vyměnila za sluneční brýle.... A procházka v tomhle krásném čase fakt bodla. 

Ale když bylo zrovna tak divně hmlisto a mně se nechtělo čekat na lyžující část výpravy pod kopcem, čekala jsem s nejchlupatějším členem rodiny v teple chalupy. A udržovala oheň. I když jsem ke krbu a kamnům přistupovala s opatrností hodné takového dovedy jako já a snažila jsem se, aby se lyžaři dočkali spíš jen teplého oběda než chalupy lehlé popelem... 
Ale je to dobrýýýý. Polínka hořela, plamen plápolal, čoud mě štípal v očích a tak jsme mohli společně se Samíčkem smutnit po společnosti společně a v teple. Při pořízení trapnofotky přední mobilokamerkou s hafanem nebylo utiskováno ani týráno žádné zvíře a Sam souhlasil s vystavováním jeho plnovousu. 
To jiná zvěř už měla o dost menší kliku. To když jsme se šli zahřát do jedné místní hospůdky, čekalo takového zvířomila jako jsem já, hned několik úleků za sebou. Co čekat U Grizzliho, že jo. Takže jeden párnutý medvěd přímo na zdi, další číhající u dveří. A nad stolem hejno vycpaných opeřenců, co by se mi za živa jistě do štrůdlu pustily. Ale takhle jsem ho naštěstí mohla spořádat celý sama a přitom se bát, jestli náhodou některý z těch strašáků neoživne. A do gatí jsem si málem cvrkla, když jsem se vydala na chodbu hledat latrínu a místo toho jsem málem vpálila do kaňoura Pepy. Fuj, to jsem se lekla!
Ale nejlepší část tohohle přiblbýho vykecávání je tu. Jíííííídlo. Ke korýtkům! Dopřávali jsme si, jak jinak. Upekla jsem eňo-ňůňo bábovku. A zase se chlubím. Ale fakt byla hrozně dobrá a brzo tu budu rozhodně mávat receptem.... A pak taky ňuňuuuu těstoviny. A zašli jsme si i na výbornou večeři. Dala jsem si noky se sušenými rajčaty, špenátem a mozzarellou. A ani jsem nedoufala, že by mohly být domácí - paráda. A přítel si na obří burger a že jsem byla tak hodná, trochu jsem mu s ním pomohla, když funěl, že už nemůže. Jsem prostě učiněná dobrota. Ne, to ten burger byl dobrota!
Tradáááá a konečně je konec. Taky bylo na čase, mám co dělat, abych se šla převléct a vyrazila do školy, dnes mi totiž začíná semestr. Takže hlavně pravou, do toho snad posledního bakalářského. Mějte se! :-)

sobota 22. února 2014

Medový pletenec s ořechy

Znáte ty křupavé, krásně sladké a voňavé pletence s javorovým sirupem ze supermarketů, pekáren a kaváren? A taky si jich rádi sem tam dopřejete? Já jo. Sem tam přiskočí k nákupu v Lidlu a doma je pak o něj mela. Tak jsem si jednou řekla, že je budu tak dlouho ochutnávat, až spáchám jejich kopii. No možná by se dalo říct parodoii. Zaprvé vím, že s těsto by bylo třeba plundrové a ne listové. Ale měli jsme zrovna poctivé domácí z jedné místní malé cukrárny. To je panečku hned rozdíl oproti tomu chlazenému/mraženému - voní po opravdickém másle. A neměla jsem javorový sirup ani pekanové ořechy, které nejspíš originálu nechybí. Ale i tak moje verze byla moc dobrá, i když tyhle čachry surovinami zavání trochou po Babicovsku....


Potřebovala jsem:

500 g listového těsta, 3 lžíce medu, 2 lžíce zlatého sirupu, 2 lžíce broskvové marmelády, lžičku kukuřičného škrobu, 1 vejce, 2 hrsti vlašských ořechů v karamelu (koupeny v Lidlu v rámci amerického týdne)



Nejprve jsem si připravila náplň - med, zlatý (nebo i jiný) sirup, marmeládu jsem společně zahřívala. Když se směs propojila, přidala jsem škrob a míchala jsem do zhoustnutí. Nechala jsem vychladnout a vyválela jsem si těsto. To jsem rozdělila asi na 15 cm široké pruhy, které jsem po krajích nakrojila, doprostřed přišla náplň a nakrojené okraje přes sebe přehýbat.  Spletené pletence jsem potřela vajíčkem a posypala nasekanými ořechy v karamelu a pekla na 200° asi 15 minut.



Po porovnání s originálem nutno uznat, že vzhledově teda moje verze značně pokulhává, ale chuťově se pochlapila. Mela o ně se totiž taky strhla :-)

čtvrtek 20. února 2014

Nejlepšejší chleba

Balím si svých pět švestek a odjíždím na hory. Pěti švestkami rozumějte sáňky samochodky a bábovku do jedné ruky a tenhle výborný chleba do ruky druhé. Jedeme s přítelovou rodinou na chalupu, takže se sluší přivést nějakou pořádnou výslužku. A já se rozhodla, že budu jako správná horalka zásobit své spoluhoraly pořádným bochníkem chleba. Takže jsem minulý víkend neváhala, vyhrnula rukávy a dala se do pečení, abych si nacvičila a s sebou vezla už odzkoušený a nejvylepšenější kousek. A zadařilo se. Už na první pokus se vyvedl na pětkrát podtrženou jedničku. Famfáry prosím. Tenhle chlebák si ho rozhodně zaslouží....


Potřebovala jsem:

300 g žitné chlebové mouky, 300 g hladké mouky + další na podsypávání, 380 ml vlažné vody, lžička a půl soli, lžička drceného kmínu, 1/3 kostky čerstvého droždí, lžička cukru, semínka (já dala lněné)

A nejdřív příprava kvásku - ve 125 ml vlažné vody jsem rozmíchala droždí a cukr a nechala vzejít. Mezitím jsem do velké mísy připravila ostatní suroviny - zbývající vodu, mouku, koření a semínka. Přidala jsem vzešlý kvásek a propracovala. Přikryla utěrkou a nechala kynout asi hodinu a půl a během kynutí jsem asi 3x propracovala. Po hodině a půl jsem těsto opět propracovala a vložila do kulatého hrnce, co může do trouby, vyloženého pečicím papírem, přiklopila pokličkou a pekla na 230° hodinu. Potom jsem sundala pokličku a nechala ještě 10 minut zezlátnout. Potom jsem chléb zabalila do utěrky a nechala vychladnout.


Bratřík po dojedení dobré čtvrtky (která zbyla asi hoďku po nakrojení) prohlásil, že chutná jako bábovka. Souhlas - vnitřek má srovnatelně vláčný. Kůrku má však výstavně křupavou. Takže jestli s ním na horách nezazářím, tak už nevím :-) Takže další pecen čapnu v podpaží a jedu. Vy se mi tu zatím mějte... A třeba si upečte chleba... Postavte třeba zeď - znáte to - žal se krásně vstřebá.... Začněte s tííííím hned teď....


středa 19. února 2014

Rádoby makovou panenkou


Asi mám nějaké červené období, či co. V poslední době, když už se vyhrabu z domu z opatlaných tepláků a vybrodím se z kupy posmrkaných kapesníků (ach ta rýmička!), vemte jed na to, že mám na sobě něco červeného. Asi se mi k zimě hodí víc než kdy jindy, či co. A tentokrát jsem si ji dopřávala na sukni makovou panenku připomínající. Ve větru i stejně nezbedně poletovala, jak se jí zachtělo... Doplnila jsem ji drobnými červenými puntíky na punčoškách a mohla vyběhnout do luk a hájů za Emanuelem. No jen opatrně - to pole za mnou by mi přeci jen asi trochu podpatky bahnem obalilo :-)

sukně - H&M, svetr - second hand, triko - NY, boty - Deichmann, kabelka - Orsay, šála - Gate

Co Vy, taky tak rádi červenou? :-)

úterý 18. února 2014

Ricottové nočky

Musím říct, že si teď teda obědvání náležitě užívám. Co mi skončily zkoušky, tak si fakticky pochutnávám. Žádné odbývání se chlebem s máslem se nekoná (i když takový čerstvý chleba s máslem je doooost dobrý a nepohrdnu jím skoro nikdy). Snažím se vyvářet si dobroty, které jsem měla už dlouho v plánu. A tak konečně došlo i na ricottové nočky. No "aleluuujá". To vám bylo tááák dobrý! Samy o sobě byly takové jemné, po osmahnutí chytily ještě ten správný šmrnc a doplněné o takové dobroty jako sušená rajčata a čerstvý špenát... No po snědení porce se mi chtělo radostí prozpěvovat. A to nepřeháním, fakt na holej pupek! :-)


Potřebovala jsem (na dvě porce):

noky: 200 g ricotty, 30 g strouhaného parmezánu, 1 žloutek, 50 g celozrnné mouky + na podsypání, asi lžíce másla na orestování

1 menší cibule, 1 stroužek česneku, sušená rajčata (asi 7 kousků) + trochu oleje z nich, šunka, dvě hrsti baby špenátu + parmezán na posypání


A není to žádná velká věda - všechny suroviny jsem v míse promíchala a když se propojili, začala jsem ho hníst rukama, až bylo pěkně pevné. Na pomoučeném vále jsem z něj vyválela dva dlouhé hady, ze kterých jsem odkrajovala asi 2 cm široké nočky a na povrchu je ještě zploštěla vidličkou. Vhodila jsem je do vroucí osolené vody a vařila asi dvě minutky, než vyplavaly napovrch. Zcedila a na trošce másla je ještě zprudka opekla, aby se na nich vytvořila kůrčička. 

K tomu jsem na oleji ze sušených rajčat osmahla cibuli, česnek a po chvíli i šunku a sušená rajčata na kousky. Zarestovala a přidala baby špenát. Smíchala jsem s nočky a na talíři už jen posypala trochou parmezánu.


Chramst!

pondělí 17. února 2014

Rajdy s lososem

Jen tak mezi námi - nejsem zrovna legínový typ. A to když pominu, že takové ty poloprůsvitné v kombinaci s krátkým topem většinou naskytnout pohled na víc, než by bylo zdrávo... Sama nemám ani moc vhodný materiál, co by se do legín nacpal, řekla bych. Jediným legínovým exemplářem, který sem tam ráda vytáhnu, jsou tyto hnědé "rajdy". Teda myslím tím alá rajtky, jezdecké kalhoty vzdáleně připomínající, ale rajdy mi zní líp :-D A k rajdám už jen trochu lososa. No i když to zní trochu jako kdybych si měla dát k rajské rybu, místo toho, abych jednoduše řekla, že jsem si vzala růžový svetr a hnědé gatě...

svetr - Primark, legíny - Tchibo, kabelka - F&F, boty - CCC, šála, čepice, kabát - Gate

Krásné pondělí přeju a já se jdu kurýrovat z rýmičky, hepčík!

neděle 16. února 2014

Cizrna na paprice

Tak na tohle jídlo jsem měla zálusk pořádně dlouho. Ze všech stran na mě vyskakovaly recepty, ale stále jsem odolávala. Aby jsme si rozuměli, tak kuře na paprice je jedno z nejlepších jídel na světě a mohla bych ho jíst 5x denně. Takže jsem si říkala, že by se mi i tahle cizrnová varianta mohla zalíbit, ale fakt jsem netušila, že mi bude chutnat tak moc. Fakticky může směle konkurovat i mému nejzamilovanějšímu kuřecímu originálu. No rozhodně jsem jej nevařila naposledy.... A už bych měla přestat chválit a radši Vás poňouknout, ať to taky zkusíte :-) Nejen že totiž tak skvěle chutná, ale zahuštěná samotnou uvařenou, rozmixovanou cizrnou, zjemněná sojovou smetanou by ani jeden nepostřehl, že se cpe i celkem zdravě.


Potřebovala jsem (asi na 2 porce):

dvě hrsti cizrny, 1 cibuli, 1 stroužek česneku, lžíci másla, lžičku sladké papriky, půl lžičky pálivé papriky, kousek pórku, 100 ml sojové smetany, šťáva z citronu, sůl, pepř

Cizrnu jsem zalila vodou a nechala přes noc namočit. Před vařením jsem slila vodu, v hrnci zalila novou vodou a asi hodinu vařila do měkka a dala stranou. Na másle jsem osmahla kousky cibule a česneku a restovala. Po chvíli přidala papriku a nechala rozvonět. Potom jsem zalila vodou, ve které se vařila cizrna a taky půlku z množství uvařené cizrny. Společně jsem všechno tyčovým mixérem rozmixovala a přepasírovala. Potom jsem do omáčky přidala zbytek cizrny a na proužky pokrájený pórek, přiklopila jsem a vařila ještě asi 5 minut, než pórek změkl. Potom jsem naředila sojovou smetanou, ochutila solí, pepřem a citronovou šťávu. 

Jako příloha se toho hodí spousta - těstoviny, rýže, třeba i krupicové nočky... Ale já jsem si moc pochutnala i s opečenou bagetkou, kterou jsem pořádně máchala v té skvělé omáčce. 


Takže bez dalších okolků se Vás už jen musím zeptat, jak jste na tom s cirznou Vy? :-)

sobota 15. února 2014

V sedací sukni


Plán na včerejší večer byl jasný. S milým jsme vyrazili na véču. A to je skvělá příležitost si navlnit hřívu a vytáhnout sváteční sukni. Svátečně a sporadicky ji nosím nejen proto, že ve mě budí takový slavnostní dojem, ale občasně ji na večeři vytahuju taky kvůli tomu, že je hlavně taková sedací. Na úzké sukně nejsem zas tak zvyklá a přeci jen mám radši áčkové. V úzké radši jen tak docupitat od auta ke stolu, ani o krok víc. A co si budeme povídat - stehniska a zadek taky moc neschová. Ale kouzelný peplum kanýrek dokáže kouzelně zakrýt, i když se na večer nažuchnu jak to čuně.... A pak se jen trochu hlídat, aby na ní nepřistála omáčka - to bych si už fakt musela nafackovat.

A s tímhle předůležitým sukňovým problémem je tu další zádrhel. Byla tma. No a když se v takových situacích povolá do služby blesk v kombinaci s vnitřními prostory, tak nejen že si botama naťapu po pokoji a budu si tu muset záhy vysát, ale taky tu pak servíruju přesvícené fotky s mrtvolně bílým obličejem a očima jak angorák... Konec dumání nad problémy konkurující analýze nesmrtelnosti chrousta.

sukně - Topshop, sako - H&M, triko - second hand (Camaieu), boty - Bershka

Já běžím zase zpátky do kuchyně, kde mi kyne chleba.... Taky jste včera vyrazili někam povečeřet? :-)

čtvrtek 13. února 2014

Valentýnské tartaletky s lesním ovocem a čokoládovou pěnou

A u nás se dneska slavilo. Teda opět jsem to nevydržela a valentýnské pečení sfoukla už dneska. Vždycky se snažím přítele překvapit tak, že ho nepřekvapím, až ten den, kdy čeká, že ho překvapím, ale radši to překvapení připravím už den předem. Jasnačka, ne? Jen asi bude brzo připravený na to, že ho překvapuju takhle brzo... Ale třeba na tuhle moji nedočkavost do dalšího slavení zapomene :-) Každopádně letos se to neslo opět a zase na čokoládové vlně. Připravila jsem opět malé ťuťu tarteletky a naplnila je čokoládovou pěnou. Ale pod tou se ještě skrývalo překvápko v podobě sladké vrstvy z lesního ovoce. 


Potřebovala jsem (na dvě formičky s průměrem cca 10 cm):

těsto: 100 g hladké mouky, 50 g studeného másla, 50 g krupicového cukru, 1 žloutek, 1 lžíci studené vody
asi hrnek mraženého ovoce - lesní směs, lžíci cukru, lžičku kukuřičného škrobu
200 ml smetany ke šlehání, 70 g hořké čokolády


Mouku, máslo, cukr a žloutek jsem začala rukama propracovávat až vznikla konzistence podobná drobence. Potom jsem přidala vodu a vypracovala kompaktní těsto, které jsem zabalila do folie a dala asi na půl hodiny do lednice. Potom jsem jej rukama vmačkala do formiček, propíchala a dala péct na 180° asi na 20 minut.

Mezi tím jsem připravila ovocnou náplň - mražené ovoce jsem dala do hrnce a zahřívala, až pustilo šťávu. Pak jsem jej přepasírovala a osladila. Přidala jsem lžičku kukuřičného škrobu a míchala do zhoustnutí. A ovocnou část jsem nalila na upečené košíčky.

Potom už jen zbývalo dodělat čokoládovou pěnu a to úplně jednoduše. Čokoládu jsem nalámala na kousky a rozpustila na nízký výkon v mikrovlnce. Šlehačku jsem klasicky vyšlehala do tuha a když čokoláda trochu zchladla, opatrně jsem ji vmíchala ke šlehačce. Pak jsem čokoládovou šlehačku nacpala do cukrářského sáčku a "našprkala" navrch tartaletek. Nechala jsem půl dne vychladit v ledničce....


No a teď je už definitivně snědeno a ze všeho zbylo jen pár drobečků a úsměv na tváři :-) Myslím, že tohle se teda povedlo....

Co se peče/peklo/bude péct u Vás? :-)

úterý 11. února 2014

Druhá ruka - dobrá ruka

Kdo hledá, najde. Což v sekáčích platí o to víc. A já si dneska usmyslela, že se Vám tu dneska ze své záliby k přehrabování v hadrech z druhé ruky musím vykecat. Vybírat v nejnovějších a nejtrendovějších kolekcích je sice možná jednodušší, ale rozhodně ne takový vzrůšo a zábava. Mě o moc víc baví hledat opravdické poklady v secondhandových nabídkách....

  • Tak za prvé, je taky sekáč a sekáč. Samo, že si mé oblibě netěší podniky, kde smrad zatuchliny práskne do nosu hned po vkročení. A kde se věci povalují na hromadách, zmuchlané a špinavé. Nenene. Raději opravdu ramínka, vůni pracího prášku... A třeba i oděv žehličkou políbený - a hned je to atraktivnější objekt.
  • Vyzkoušeno mám, že pravé poklady se ukrývají v zapadlých krámcích, nejlíp na nějakém malém městě, kam si přeci jen nenajde cestu tolik módních-kousků-chtivých. A taky si tam taky zpravidla nesnaží hrát na hogofogo a kousky jsou tam většinou za směšný peníz. Nebo třeba i na váhu. 
  • Též se vyplatí hlídat třeba různé akce v sokolovnách a různých sálech, kde bývají jedno či více denní nárazové prodeje. Různé firmy zavírají na do konkrétního kulturáku třeba jednou za měsíc a na půl dne rozloží svůj ansámbl. Nebo i na dýl a s postupem dní zlevňují, až je třeba těsně před koncem kus za 10 Kč.... Chce to jen očíhnout plakáty.

  • A většinou to chce velikou trpělivost a počkat si, než se k dobrému kousku člověk dohrabe. Ale najít se dá, i když převládají obrovitánské neforemné hadry. Často se mi povedlo najít dokonce i kousky ověnčenými ještě originálními visačkami, nenošené, netknuté. A i když je kousek třeba nošen a stále vypadá k světu, je to alespoň záruka, že se po prvním vyprání nezkroutí ve švech nebo úplně nerozpadne jako věc jiná, třeba úplně nová.... 
  • Jen pryč s konkrétní představou. Zákon schválnosti funguje neomylně a jakmile se touží po modrém svetru, zákonitě se vyrojí, až když se po něm přestane prahnout, že jo...
  • Díky bohu za vracející se trendy. Holé bláznovství by bylo vyplácnout za trendovou tartanovou sukni půlku výplaty, když v každém sekáči jich je nejmíň pět. 


Já sama mám teda ze sekáčů svou skříň poměrně hojně zásobenou. A největší podíl tvoří rozhodně různé svetříky. Ty se mi nakupují asi nejsnadněji. A vybrala jsem pár mých nejoblíbenějších. Na plné čáře vítězí knoflíčkové, snad pro variabilnější využití - zapnuté do posledního knoflíku, volně přes tričko, zastrčené do sukně s vysokým pasem nebo uvázané na uzel k šatům - tak je nosím nejraděj. Vyhrábla jsem si provedení různé - klasické či netradičnější, ať už barevně (kdy vede lososový ombré svetřík), střihově (zbožňuju 3. od konce) nebo vzorově (ten srdíčkový <3). Navíc za ceny okolo 50 Kč, tak to neber, že. Zvlášť třeba takový vlněný.... Jen vyžehlit jsem je před vyfocením měla, to jo.


Ale i na různé kabáty, bundičky a saka se dá narazit. Chce to kliku, aby dobře padly. Ale když sednou, to je radosti. V takových případech je totiž ta finanční úspora už přeci jen viditelnější - dát za zimní vlněný kabát stopade či patnáct stovek? :-)


Za výborný peníz mohou do skříně slavnostně vkráčet i obyč trička, košile i zajímavější halenky. Z každého vybraného kousku mám opět radost nesmírnou - košile se srdíčky, nesmrtelné kostky, či proužky. A taky krajky a kvítka....


A stejně mám největší radost, když se mi podaří objevit nějaké bezva šaty nebo sukni. Kalhoty nemám ze sekáče ani jedny (asi protože jejich koupi nesnáším tak všeobecně - dá to fušku narvat do nohavic svou zadnici). Za to se mi poštěstilo objevit za 80 Kč ty ikonické malé černé. A tomu říkám výhra.


No nechtěla jsem nakonec jen sklouznot k chlubení "hleďte, co jsem si kdy koupila". Spíš jsem tím vším chtěla říct, že i v second handech dají najít skvělé kousky. A docela solidně se dá obléct i doslova za pár korun. Což se hodí.... Takže dodat se už sluší jenom "LOVU ZDAR"! 

Taky lovíte? Na jaký objev jste třeba nejvíce hrdí? :-)

pondělí 10. února 2014

Krémová houbovka

Tak dlouho v televizní reklamě nabírali houbovku z pytlíku, že jsem na ní dostala ukrutnou chuť. Ale žádné pytlíkování se nekonalo, udělala jsem ji pěkně poctivou s opravdickými houbami, a víc než 0,4 %... A bylo to fááákt hustý. Sice žádné kuchařské veledílo, ale jen ideální zimní oběd či véča hotova dřív než řeknete "vitana" :-D


Potřebovala jsem (na 4 porce):

1 cibuli, 2 stroužky česneku, lžíci másla, 4 hrsti sušených hub, kostka zeleninového biobujónu, 1 l vody, kelímek zakysané smetany, lžíci hladké mouky, 2 lžíce mléka, sůl, pepř, pečivo, olej na krutony

Přes noc jsem si v misce vody namočila sušené houby. Před vařením jsem je vyždímala a vodu schovala... Na trošce másla jsem orestovala kousky cibule a česneku. Potom jsem přidala nacucané houby a chvíli společně restovala, potom jsem zalila vodou z hub a asi litrem horké vody a přidala zeleninový bujón. Nechala jsem asi 10 minut povařit a pak jsem rozmixovala tyčovým mixérem. Potom jsem po lžicích vmíchala zakysanou smetanu a v trošce mléka rozmíchanou lžíci hladké mouky na zahuštění. Až polévka zhoustla, dochutila jsem ji ještě solí a pepřem. Na talíři jsem jen zasypala na oleji osmahnutými krutonky. 

Dobré chutnání! :-)

neděle 9. února 2014

IF Café a jiné pražské toulky

Včera to teda byla sobota jako vyšitá. Přímo stvořená pro výlet. Takže líp už jsme si tu cestu do Prahy načasovat nemohli... A tak jsem se svými dvěma šampióny, tedy milým a bráškou, vyrazila. A jelikož jsem prostě stará plánovačka, na programu dne toho bylo teda na stihnutí celkem dost...

Jako první nemůžu nezmínit, jak úžasné místo, třikrát podtrhané v plánovacím sešitě, jsme navštívili. A to IF Café (zde facebookovská stránka), což je kavárna a cukrárna Ivety Fabešové. Že tam o skvělé zákusky nebude nouze mi bylo hnedle jasné. Už jen rozhodování, kam přesně na dortíkové vitríně zapíchnout prst a kterého fešáka si objednat... Nakonec jsme zvolili ten nejvyhlášenější pistáciový dortík, cheesecake a míša dortík - no od všech jsem musela okoštovat. A byly dokonalé, o tom žádná. A jak jsou činaný :-) Unešená jsem byla i z prostředí - takové malé, útulné. Francie tu na mě teda dýchla pořádně. I to jak jsem dostala perfektně naaranžované cappucino. Rozhodně se při další návštěvy Prahy vrátím, to na tuty!
Jinak jsme se taky konečně svezly Regiojetem, což je teda oproti ČD rozdíl hodný nebi a dudám, zkrátka radost vlakem se kodrcat.... Pak jsme si i tváře nechali ošlehat větrem a skoro-sněhem v 5D kině, kde jsem teda zároveň měla zprvu co dělat, abych udržela snídani, tam kam patří. Ale můžu si za to sama, když jsem na si přítele k vánocům vymyslela takový krkolomný dárek :-) Minout jsme nemohli ani Cafe Louvre a nepochutnat si na bestellerovských řízečcích....
No a takové skvostné, skorojarní počasí by bylo hřích nevyužít k pořádnému brouzdáním po pražských krásách... Mám takovou slabost pro ty kouzelné, většinou i prázdné uličky.



Po mnoha a mnoha dlouhých letech jsem taky vyrazila na hrad. Fakt by mě měla hanba fackovat, že jsem tam byla naposledy jako ještě hodně malá Téra. Ale kulturní zážitky a historické vjemy doplněny, tak jsem mohla pokračovat třeba do Palladia :-D Odvezla jsem si nakonec jedny skvělé boty za ještě lepší peníz, protože z výletu je přece slušnost si něco dovést :-D Brzy Vám je určitě ukážu :-)



A k výletování jsem přizvala svůj tradiční červený kabát a zamilované silonky. Víte, jakou mám pro podobné slabost.... Jinak prostě samé jistoty, hlavně je ať mě při tom pochodování nikde nic neprudí, netlačí a nepřekáží. Jen jsem si teda mohla odpustit nějakou tu vrstvu. Přeci jen troje punčocháče a dvoje ponožky byly na ty jarní teploty skoro dost :-D


No byl to fakt moc vydařený výlet... Jen jsme nakonec byli tak znavení a ucaprtaní, že jsme nestihli vyrazit do Olympijského parku na Letnou, jak jsme ještě původně zamýšleli. No neva, i tak to bylo príma... Jak si víkendu užíváte Vy? :-)