pondělí 26. května 2014

natočená: Jak na domácí těstoviny - se sušenými rajčaty a bylinkami

Krásný začátek nového týdne vinšuju!

Nových článků aby tady pohledal... No ale lepší to nebude. To jen tak, kdyby náhodou. Pro zatím Vám naservíruju jen domácí těstoviny. A takové červeňoučké, voňavé. Vlastníma rukama jsem je spatlala. A tomu můžete přihlížet i v dnešním videu....


Potřebovala jsem:

300 g semolinové mouky, 200 g celoznné pšeničné mouky, 5 vajec, asi 6 kousků sušených nakládaných rajčat (rozmixované), hrst bylinek

Všechny suroviny jsem vypracovala v pevné těsto, které jsem vyválela na co nejtenčí plát, ze kterého jsem pomocí nudlového nástavce tvořila nudle. Bez stojku na těstoviny to však půjde taky snadno - pokud se těsto vyválí a sroluje do hada a z něj se pak odkrajují nudlové "smotance"... Těstoviny jsem pak na utěrce sušila asi 2 dny a pak je uchovala v krabičcce. Pak už se vaří jako těstoviny klasické - jen o něco kratší dobu. Jinak se mohou uvařit hnedle po vytvoření (tedy bez sušení) a to už je opravdu rychlovka.

! Pokud se těstoviny suší (tedy nevaří hned po vytvoření) - nesolí se!



Zkrátka jak říkám (hokejové/fotbalové interview hadr:-D), skvěle se hodí jako jedlý dárek. Já jím kupříkladu obdarovala nejmilejší Markétku, tak snad jí potěšily a šmakovaly :-) Já hodila doma tester z vybraných nevzhlednějších nudlí jen v jednoduché úpravě s jarní cibulkou, chilly a kozím sýrem a chutnaly mi teda moc - ať si to teda taky pořádně pochválím :-D

pátek 23. května 2014

Na "jedno" - český pivní festival 2014


aneb vítejte v notorikově okénku... Nééé, čurina. Alkohol? Raději knihu, prosím... No nic.

Na úvod jsem chtěla říct jen to, že moji nejmilejší rodičové mě ukecali, ať s nimi vyrazím do Prahy na pivní festival. No dobře, zase tak moc mě ukecávat nemuseli. Moc ráda jsem vyměnila jejich (a pivní) společnost za tu předstátnicovou, skriptovou.... Volné odpoledne bodlo.

Ale k věci. Pivní festival (tu jeho web) jsem už před pár lety navštívila v Letňanech, kde se až do loňska pravidelně pořádal, letos byl však přesunut na Letnou. Areálu nemůžu nic vytknout. Na místo jsme přijeli už časně, kolem třetí hodiny v úterý, takže vůkol bylo celkem liduprázdno, klid a spousta místa k sezení. A taky žádné fronty. Bájo. 

Mohli jsme teda začít koštovat nějaké ty pivní speciály.Teda ne že bych tam jela lábat pivo po hektolitrech. Ale že nás ochutnávačů bylo víc, netočily malá, tak jsme mohli ochutnat víc chutí. A taky rychleji zapomenout, co to vlastně pijeme. A zapamatovat si co vlastně chutnalo nejvíc? Nemyslitelné. Za mě volba vždycky padla na nějakou tmavou či polotmavou variantu piva vyššího stupně, mám ráda takovou tu sladčí karamelovou chuť. I když je třeba trochu těžší. Jooo a když jsme chutnali takovou devatenáctku, to bylo krásně slaďoučké. Jen by asi nebylo úplně nejlepšejší ho pít jen tak na žížu ve velkém :-) A taky musím říct, že jsem asi přišla na chuť pivu IPA - je sice hořčejší, ale za to zajímavě aromatické. Tak do citrusova třeba. A tím teď nemyslím citrus jako ovocná alá radlerová piva.

Každopádně, jestli mám zhodnotit pivní stav, o který tu kráčí asi nejvíc, nemůžu si dovolit výtku. Areál je rozdělen na hlavní velký stan, kde se čepují piva krušovická a vedle je na čepu ohromné množství druhů z pivovarů ze všech koutů naší vlasti. A tak když už si festival zakládá na Krušovicích jako na hlavní značce, nechápu třeba to, proč všude hlásají, že v nabídce mají svůj Malvaz 13° a na místě se obsluha diví, neb na čepu na celém festivalu není a ani nikdy nebude. Škoda, protože ta jejich ostatní mě zas tak moc nebrala.... A pak taky taková možná zdánlivá maličkost, ale mně prostě vadí. Když už je to pivní festival, líbilo by se mi daleko víc, kdybych dané pivo měla ve správném půllitru. A ne že si objednám Skaláka a pít ho budu ze sklenice Starobrno. Čisté nepotištěné sklo prostě působí lépe.... 

Odpustit si nemůžu ani malou poznámku k obsluze, která se mi taky ve většině případů zdála vlažná, někdy přímo k smrti zpruzená. Neřeknu, kdyby lítali jako hadr na holi při plném obsazení stolů, ale areál byl poloprázdný a dívat se na znuděné ploužící se obličeje... A to nechci aby mi někdo lezl do zadku nebo se křenil jako sluníčko na hnoji.

Všeříkající zátiší s Dietou, zkrátka hubnutí do plavek jak se patří :-D

Ale nebylo to jen o pivu. Trochu taky i o jídle. Doba trvání festivalu, tedy od 15. do 31. 5, je alespoň co se jídla týče rozdělena do tří částí. A v každé z nich je podávána jiný druh kuchyně. My natrefili hned na první, tedy na evropskou, tedy asi na tu, co mě tak ze všech zajímala nejmíň, ale neva. Mimochodem 21. - 26. je Asie, 27. - 31. Amerika. V evropské části byly na třech stanovištích nabízeny různá jídla, z nichž jsme několik koštli. 

Třeba rybí nugety z Ryby & Chips (což mi mimochodem příjde jako hrozně srandovní a divnej název). Moc dobré.

A pak sendvič s vejcem a sýrem brie ze Sweet & Pepper days, což je malé rodinné bistro. Taky super. Hlavně sladkokyselá omáčka v něm se k pivu vážně hodila.

A sladké jsme ochutnali u třetího stanoviště - Delikatesky. A to jeden cheesecake, co chutnal mnohem líp než vypadal. A taky balíček levandulových sušenek, které byly výborné.

Zahnání hladu však nabízí i hlavní krušovický stan - tu mrk na jídelák. Z toho jsme ochutnali paštiku, která se mi na pohled moc nelíbila, protože připomínala spíš tlačenku. Představovala bych si ji rozhodně libovější! A pak taková klasika - řízek s vídeňským bramborovým salátem. Oceňuju, že to aspoň není takový ten úplně hutný majonézový. A proti němu nic nemám, chutnal dobře.

Celkově bych k jídlu moc výtek neměla. Není to žádný gastro fest, takže kulinářské zážitky čekat nelze. Myslím, že pivaři si přijdou na své s klasikou v podobě svíčkové nebo grilovaného kolene. Oceňuju nápad přizvat menší podniky se svou různorodější nabídkou. Třeba v takových amerických dnech byla jistě naklusala ke stánku Dishe.... 


Mimochodem kromě v areálu je taky "kávový koutek" Julius Meinl. Kafe už jsem teda měla lepší, ale zvlášť jsem se těšila, že k němu ochutnám cupcake z Sweet´n´Sins. Těch jsem se však bohužel nedočkala - nebyly, fňuk. A tak jsem se na pivní příchuť těšila. No upeču si je sama. V červnu nás totiž čeká taková malá pivní akce, na kterou budou takové cupcaky jako dělané, takže je musím potrénovat :-)

No a článek nacpaný rádoby uměleckými fotkami pivního moku a trochou jídla nemůže být završen jinak než pár pózičkami s půllitrem v ruce. Protože každá správná blonďatá pivařka musí zdokumentovat, kterak se topí v tupláku nebo se kření s orosenou dvanáctkou v ruce.


Toť má návštěva na Českém pivním festivalu. Ještě pro úplnost doplním, že vstup je 45 Kč, placení probíhá kartou, na kterou si u vstupu vložíte peníze, a ceny jsou v pivních tolarech. To aby jste si nemohli tak snadno přepočítat, že to vlastně není úplně nejlevnější špás. Ale za sebe můžu návštěvu doporučit. Zvlášť pokud si nějaké to dobré pivo sem tam dáte, výběr je opravdu pestrý. V podvečer navíc začínají v hlavním stanu hrát různé kapely - takže taková ta příjemná letní festivalová atmosféra na mě rozhodně dýchla. 

A co Vy, vyrazíte o víkendu někam "na jedno"? 
Nebyli jste na pivní festivalu či nechystáte se? 
Případně, má tu vůbec někdo rád pivo, ženy?! :-))))

pátek 16. května 2014

Puntíkatě za nákupy


Že se o tomhle víkendu koná nákupní akce Shopping fever, tak jsme s přítelem s pár usyslenými slevovými kuponky z Instylu v kapse vyrazili do víru šopingu. Třeba lapit nějaký ten vyhlídnutý kousek, byť s nepatrnou slevou. Co je doma, to se počítá. A na slevu slyšíme jak máknutí. A nákupy ve slevách se přeci strašně uspoří, že jo... :-D No a nutno uznat, že jsme v tom spoření byli celkem úspěšní. Možná že bych nějaký ten kup mohla zase natočit. A třeba ani ne sama... No uvidíme.... Chcete mi do nákupních tašek načíhnout?... Každopádně dnes se tu budou ukazovat zase jenom další puntíky v nikterak komplikované kombinaci. Ale za to mírně přeslazené. Až z toho zuby rozbolí.

sako - second hnad, triko, kabelka - Orsay, kalhoty - Zara, boty - Gate, šátek - Takko

Co Vy, kdy jste naposledy nakoukli do obchodů? :-)

středa 14. května 2014

Majálesově nadšená


V sobotu jsem si v diáři mohla odškrtnout ten natřikrát podtrhaný nápis MAJÁLES. Jupíí, jou, narazila jsem si klóbr, obula tenisky a mohla běžet. Pro demonstraci jsem se ještě vysoce umělecky fotila ve vysoké zeleni za barákem, neb kdo by se s sebou tahal s foťákem, když jsou třeba důležitější věci. Třeba podprdelník. Nuže zvolila jsem dlouhou sukni, protože je to pro mě jedna z nejpohodlnějších věcí vůbec a v mých fesťákových ideálních představách běhám jako rozevlátá hipísačka bosa po louce s kelímkem v ruce. Ale ve skutečnosti jsem mír hlásala jen tričkem, zbytek byl štrejchnutý trochou punkova ocvokovanou džískou a taky panem Tauem, no. Zkrátka multižánrový oděv jako vyšitý :-D


No dobrý, takže jsem Vám ukázala, co jsem měla na sobě a můžu začít líčit, jak super akce to zase jednou byla. A demonstrovat to třeba na fotkách z fotokoutku. Přece se na ně nebudu dívat jen z rámečku, když už jsme si je nechali za třicet korun vyvolat, bodejď :-D Takže tu třeba s mým kamarádem Jardou, co není číňan, jak by se mohlo zdát. ..


No ale nejvíc nadšená jsem byla hned po příchodu do areálu, když jsem zahlídla dřevěný stánek Kingswood. Zajuchala jsem radostí a běžela na konec fronty, která skoro neopadala. Bodejď - když si za pětatřicet můžu dát jedenáctku gambáč nebo výborý cider, co asi zvolím? Jasnačka, už si pro tu jablečnou radost v kelímku běžím a mile ráda si na něj tu frontu vystojím.... Můj drahý byl taky nadšený, že jsme zase po dlouhé době narazili někde na stánek s minikoblížky. Takže jedna taková karamelová porcička nesměla chybět... Až si nadšené selfíčko zasloužila! :-D

A famfáry prosím. Jsem totiž holka statečná. No dobře, zase takové hrdinství jsem neučinila, ale než vznikla poslední vyculená fotka, musela jsem sebrat hodně odvahy. Zahlédla jsem totiž hokejistu Honzu Koláře. Abyste rozuměli, společně s jeho spoluhráči Petrem Koukalem a Průchou (tím hlavně - můj největší idol všech dob!) jsem je všechny děsně žrala v dobách své puberty. A tak jsem ho tak nenápadně špehovala. A když už dlouho postával u Redbull stánku s vodkou v ruce, řekla jsem si, že už nastal ten pravý čas ho jít oslovit :-D Jupí jou, tak jsem ho oslovila, vyblejskla a dušička měla pokoj, že mám úplné selebrity foto. Jen pochybuju, že by z toho někdo z vás sdílel stejné nadšení, no :-D


Tak too jsem se Vám hezky vykecala ze svých nadšených dojmů... Tímto můžu festivalovou sezónu považovat za zahájenou. Jsem jen zvědavá, kolik takových akcí stihneme v létě zase vymést :-)

Byli jste taky na majálesu? Máte na léto v plánu nějaký festival? :-)

pátek 9. května 2014

Jak mi Brno šmakovalo


No to je teda zase název...  No nic... Prostě poeticky jsem chtěla říct, že jsem byla v Brně. A nebyla to návštěva ledajaká. Že bych tam jela třeba okukovat draka, skupovat Olympii nebo se potit nad přijímačkami (to tak za měsíc). Nene, má návštěva měla daleko ušlechtilejší důvod. K jihu jsem se totiž vydala navštívit nejmilejší Markétku :-) 

Ale o tom, jak jsme dva dny probraly všechna veledůležitá témata světa, Vám tu nemusím vyprávět. Volby do Evropského parlamentu, ukrajinskou krizi, kácení deštných pralesů... A taky rozhodně nedrbaly. To nikdy.... Však taky byly tyhle duchaplné debaty náležitě situovány. Tu nad hrnkem kafe, tu nad dvoječkou, támhle nad dortíkem. Až z celé mé výpravy bylo takové malé "tůr de kavárny". No a to není vůbec špatná mise! Skóre za dva dny - vysezené důlky ve čtyřech podnicích - to jde.

Nejprve jsme zasedly na křeslo skoro identické s tím, jaké měla moje prababička, u Tří ocásků. A pozvedly šálek kafe. A čůraly  na záchod chodily za překližku. Ale to místo má takové kouzlo. A neříkám to jen kvůli té skvělé ovesné sušence. 

A neb se přiblížil svačiny čas, chtělo to doplnit bílkoviny. Takže jsme je běžely nabrat jedním sakra povedeným cheesecakem V melounovém cukru. A že říkám povedeným, tak myslím sakra sakra sakramentsky povedeným. S bílým mákem. Byl tak dobrý, že se mi o něm bude ještě dlouho zdát. Ale nějak té svačině chybělo pořád trochu ovoce. Tenhle deficit však dohnala slaďoučká pálava - takže dávka ovoce doplněna. Skvostná to kombinace. Navíc s tak milou obsluhou. A vitrínou plnou dalších čískejčků. Hmmmm, kouzelné melounově pocukrované místo.


Dilema století! Kam ale k sakru na oběd? Na výběr tolik míst. A já jsem ztělesněná nerozhodnost. Takže jsme dlouze dumaly, nad lahví fragolina až do ranních hodin. Až nakonec jako místo oběda pro následující den zvítězilo East Village - americký bar. Těšila jsem se totiž, že mi bude Luke z Gilmorek v kostkaté košili s kšiltovkou dozadu servírovat bezedné kafe a kupu hranolek. Ale Luke nikde, tak jsem si poručily pořádný hambáč a bagel. A můj cheeseburger byl dobrý, né že ne. Pošmákla jsem si. Ale že by to byl nejlepší burger v mém životě zase taky říct nemůžu, asi už jsem hrozně rozežraná a zhýčkaná. Příště bych ho vyměnila za kupu palačinek s javorovým sirupem - ty bych si taky nechala líbit! :-)

A na rozloučení s Brnem to chce zase jedno kafe. A tak jsme vyrazili do Bistra Franz. Přišlo však největší zklamání. Neměli makronku. Svět přestal mít smysl. Tak jsme zadržovali pláč na činaným kapůčem. A smutnily po mrkvovém dortu, který vlastně nakonec měly, jen nám nebyl souzen, takže odpolední kávička se obešla bez dortíku, který bych tu mohla vychválit do nebes. Škoda. Jinak mi i tohle místo bylo tuze sympatické. Kde se musí nad makronkou sedět přímo báječně.

A když jsem zrovna nevysedávala důlek v nějaké z kaváren, byla jsem královsky hoštěna u Markétky doma, kde se mi servírovaly samé dobroty. Třeba salát s řepou na puntíkatém talíře. Nebo domácí zázvorovo-citronová limoška. Nebo další báječný cheeesecake na slavném parapetě. A tak třeba báječné palačinkové jednohubky, sýry nebo skvělé scones, které musím taky někdy konečně upéct :-)


Okusila jsem však i z jiných krás Brna (ooooo jak poetické). Třeba výlet k přehradě bodl! K vodě s námi! Byl tu třeba i pan rybář s krásný puntíkatý vozíkem, to se muselo zvěčnit! A právě jsme se přehoupli k té lepší polovině článku, které doprovází hnedle lepší podívaná na Markétce uzmuté fotky. Teda nemyslím tím, že by měly být lepší kvůli tomu, že se na nich promenádujá já, překvapivě v puntíkaté sukni. Ale prostě pan Nikon se činí o poznání víc než když se snažím o fotografické umění mobilem.


Mimo courání se kolem přehrady jsme si taky vyběhly na Špilberk. Kde se samozřejmě s poetickým pozadím nesmí zapomenout zkontrolovat mobilní důležitosti. Dle zamračeného výrazu (a třech zasmušilých brad) soudím, že nevěstily nic dobrého. Asi to, že za chvíli zmoknem. A jakože fakt jo.


Tak dlouho jsem do Market hučela, abychom udělaly nějakou srandu, až mě cvakla v podivné kreaci, co měla nejspíš vyjadřovat mé momentální nadšení z návštěvy Brna. Něco jako trsni si u jezírku. 

Každopádně v Brně to byla velká sranda. Přímo obří bžunda. V té nejlepší společnosti. A tím zrovna nemyslím ty čískejčky!


Sečteno, podtrženo, byla to tuze vydařená výprava na jih. Jak jste s volnem naložili Vy? :-)

středa 7. května 2014

Obutá v červené - konečně


Teda to byl kumšt - sehnat červené baleríny. Aby vůbec vyhovovaly náročným představám. Neměly třeba moc cukrbliků a další zbytečností okolo, nestály svět, ale nevypadaly na to. Už od zimy jsem je hledala. Protože jsem si představovala, jak s nimi vykračuju jaru vstříc v mnoha kombinacích - hlavně s tmavě modrou a bílou jako takové velké vlastenecké klišé. Až jsem je našla. V CCC za dvě stovky, prosím pěkně. Nebude to žádná velká kvalita a asi budu moct netrpělivě očekávat, že s nimi neprotančím několikeré léto, ale dušička má prozatím pokoj. A já můžu vesele vlastenecky kombinovat. 

kalhoty - Gate, boty - CCC, kabelka, brýle - House, bunda - second hand

Teď se ale se svými červenými botkami uháním na jih za nejmilejší blonďatou společností, juch! Mějte se tu! :-)

sobota 3. května 2014

Košíková sezona zahájena


Teda svátek uprostřed týdne bodne. Hlavně tím, že i přítel má volno.... Takže nic nebrání tomu, abychom si společně vyrazili na oběd, courat se rozkvetlým parkem a tak vůbec... A to si nechám líbit. Ještě když k nám tomu počasí tak parádňácky vyšlo. No rozhodně nejvyšší čas vytáhnout košík. Že se mi po něm teda přes zimu stýskalo. Však taky určitě tenhle kus proutí nedám na pár dlouhých letních dní z ruky a společně se spolu budeme tetelit radostí na slunku. Jupííí! I když si u toho sem tam přišlápnu dlouhou sukni.

sukně - Reserved, sako, halenka, košík - second hand, boty - Humanic, brýle - House

Taky jste si užili volna jak se patří? :-)

pátek 2. května 2014

Chlebové placky se špenátovým pestem se sušenými rajčaty

.... aneb vymysli nekrkolomný vystihující název stručně. Jo to mi prostě moc nejde. Nu což, název nenázev, tohle jídlo není žádné velké vyvařování, ale já z něj byla fakticky odvařená. Takové jednoduché kombinace mám nejradši. Placky jsou mými oblíbenkyněmi k omáčkám (samozřejmě nejvíc k cuketovému kari!), ale hodí se i k obložení. A pesta není nikdy dost. Nejen že bezmezně miluju to bazalkové, moc mi chutnalo pesto rukolové, tak i v lednici je teď u nás doma jako doma pesto z medvědího česneku, prubla jsem další variantu - špenátové. A šoupla jsem k němu sušená rajčata. Hmmmmmm. A se sýrem a plackou kombinace prostá, leč žravá. Velmi. Supr k obědu, na večerní pohoštění nebo co takhle s sebou na cesty nebo na piknik, hmmm? No já bych se nenechala dlouho přemlouvat.



Potřeboval jsem:

placky (2 porce):
hrnek mouky (půl na půl celozrnná pšeničná s hladkou), půl hrnku vody, půl lžičky vody + rozpuštěné máslo na potření

pesto: čerstvý listový špenát, asi 5 kousků sušených rajčat + trochu oleje z nich, slunečnicová semínka, troška medvědího česneku (nebo normálního), strouhaný parmezán

+ hoblinky parmezánu na posypání

Těsto jsem uplácala jednoduše smícháním vody s moukou, rozdělila na díly (asi 8) a na sucho je opekla na pánvi. Potom jsem je ještě potřela rozpuštěným máslem, aby placky neztvrdly a zůstaly hezky měkké. 

Pesto jsem zase připravila ještě jednodušeji - v mixéru společně rozemlela všechny suroviny až vznikla "pastovitá" hmota, kterou jsem hotové placky potřela, posypala ještě pár hoblinkami parmazánu a spokojeně spořádala....


Mějte se skvěle - p(l)acku na to!