neděle 30. listopadu 2014

Pojďte dál, zouvat se netřeba...

Ahoj vespolek!

Hned úvodem trochu popelu do mé blonďaté kštice - jooo, flákám to tu. A poslední dobou víc než bych zamýšlela. Ale když zasednu před počítač, prsty se po klávesnici neroztančí tak lehce jako dřív. Nějak mi poslední dobou chybí pořádnej huban od múzy či co. No ale s čím jsem na nepohodlnou židli k počítači hrcla dneska? Chtěla jsem na sebe naprášit pár věcí. V posledních měsících se událo pár změn...


První zásadní je nové hnízdečko. S mým milým jsme se vylétli a uhnízdili se u Prahy. Začala jsem tu studovat na navazujícím magisterském oboru (ooooo, jak důležitě to zní :-D), takže jsem se z malé východočeské vesničky vydala společně s pár svými švestičkami k velkoměstu. 



Nechtěli jsme byt přímo v Praze, takže jsme spíš kousek mimo, ale o to líp. Ten velkoměstský ruch mě stejně často dost ser...štve. A tady je tak krásně. Z balkónu můžeme pozorovat parádňácký západy slunce.



Třeba přes sklenku burčáku. To se z lavičky s nohama nahoře stává výhled naprosto bezkonkurenčním.


A musím říct, že jsem s bydlením tu vážně spokojená. Máme malý byteček, je tu to moc hezké a útulné. Za oknem můžu pěstovat bylinky (které mimochodem už dávno chcíply, stejně jako spousta kytek - kandiduju na pěstitelku roku) a zuřivě nakupovat doplňky. Fotka s bylinkovou parádou asi musí být fakticky stará, protože to se nám tu neproháněla ještě stáda sobů, nikde žádná vánoční výzdoba - dost divný, neb ta to tu už minimálně měsíc okupuje. Ale tu budu "vokazovat" jistě brzy...


No nic. Příležitost naše království se jistě brzy najde. Z čeho jsem taky nadšená? Z okolí. Ideální na procházky. Couračka kolem Vltavy, kolem skály, kopce a dokonce tu jsou vřesoviště. No nejde se nerozplývat.


Ale že bez práce nejsou koláče je pravda odvěká. A já měla v tomhle ohledu dost kliku. Našla jsem si supr brigádu. A to doslova koláčovou. Už od září totiž vážu kolem pasu zástěru ve Votre Plaisir, kde se rodí skvělý francouzský dobroty. Já chodím přikládat ruku k dílu do výroby či pak parádu o víkendech prodávat na farmářské trhy nebo na různé akce. Tu zrovna fotka ze Street Food ve Stromovce.
zdroj
No a pracovat v krásném prostředí zámku v Troji je prostě radost...


A o nic menší pokud je to třeba v Lucerně jako minulý týden čtyři dny v rámci Festivalu francouzského filmu. Teď v zimě se k tomu sice přidává problém - jakýho kulicha si narazit na hlavu a kolikery podvlíkačky navlíct? Ale musím říct, že mě ta práce baví čím dál tím víc. A jsem za ní fakt ráda :-)



Záhadou století ale stále zůstává jedno. Jak se taková lemra líná jako jsem já sakra ocitla na běžeckých závodech? V práci totiž jenom neujídáme makronky, ale že je společně i vyběháme. A to na Velké kunratické. A pak už jsem se jen brodila potokem a sápala do krpálu uprostřed listopadu. No to by mě ani ve snu nenapadlo. Běh totiž není žádnej můj velkej kámoš. Ale závod jsem ve šnečím tempu přežila jen s promáchanýma růžovýma ponožkama, což považuju za úspěch. A vlastně to, že jsem nebyla úplně poslední. Jen skoro, ale to nikdo nemusí vědět, že jo :-D

zdroj
Před nějakou dobou jsem byla i na prima akci - Deichmann mi chtěl ukázat novou kolekci. No a pěkné to měl. Bot bych si vybrala, že by se mi ani do našeho malého bytečku nevešly. A pár kabelek navrch. Pak jsem utřela slinu, vybrakovala raut a ve starých botách zase běžela :-)

Až jsem doběhla do předvánoční nálady. Každoročně se mě chopí už úderem podzimu. A letos tomu nebylo jinak. Takže nadšeně listuju vánočními recepty, usrkávám zázvorový čaj a spřádám plány, co komu zabalím do nejhezčího balícího papíru, co se mi povedlo ukořistit.


Zkrátka samé důvody k tomu, aby člověk vycenil do světa křivé zuby. Zvlášť když za mnou dorazí vzácná návštěva z Brna. Protože pod puntíkatým deštníkem je i hnusnej upršenej den rázem růžovější (a to je moudro jako hovado :-D)....


Zkrátka a dobře, mám se dobře. A budu doufat v nějakou tu líbačku s múzou, ať sem zaskočím častěji - přeci jen ten taneček po klávesnici je tuze uklidňující počin... Ale musím běžet podpálit první knot na věnci a pět koledy pod stromeček na náměstí. Mezi tím se budu těšit, až mi dáte vědět, jak se daří Vám, jak si užíváte první adventní neděli a jestli k nám chcete zase brzo přijít na čumendu. Mějte se! :-)

pátek 14. listopadu 2014

Láhev vína


Ne, názvem článku tentokrát nemyslím program víkendového večera. Teda ne, že bych si flašku nějakého toho svatomartinského nenačla... Spíš jsem zase jednou spárovala moje oblíbené barvy, co jsou do tohohle krásného podzimu jako stvořené. Lahvově zelenou a vínovou. A to, že jsem v sekáči natrefila na skvělou šálu v těhlech barvách, si prostě nelze vyložit jinak, než že osud našeptává, že si fakt večer na oslavu tohohle skvělého úlovku (za dvacku, cha!) mám nalít aspoň dvojku! :-)

sukně - H&M, triko, šála - second hand, taška - Reserved, boty - Primark, náhrdelník - Gate

No ale dost o mém alkoholickém rozjímání. Užijte si prodloužený víkend, jak jen dovedete :-)

pátek 7. listopadu 2014

Špaldové špecle s dýňovou omáčkou

Vidím to v jasných barvách. A jednou z nejjasnějších z celého podzimu je pro mě určitě oranžová. Jooo fajn, pohled na listí zbarvené do červena se kouká moc hezky, ale ještě o level výš je, když se to do oranžova zbarví v kuchyni. A já z ní pádím s talířem plným skvělé dýňové omáčky, ve které máčím špecle. A pak vrním blahem, jak je v tom oranžovém světě hej!


špecle: 250 g celozrnné špaldové mouky, 250 g hladké mouky, 100 ml vody, 5 vajec, sůl

Ze všech surovin jsem vymíchala tužší těsto a do vroucí osolené vody jsem přímo z mísy z těsta nožem okrajovala kousky. Špecle jsem vařila asi na třikrát, aby se mi postupně nerozvářely. Když vyplavaly na povrch, sebrala jsem je cedníkem.

omáčka: 1 menší dýni (použila jsem máslovou),  2 lžíce olivového leje, 1 cibuli, 1 stroužek česneku, půl kostky zeleninového bio bujónu, 100 ml smetany na vaření, 50 g sýra s modrou plísní, kousek pórku, bazalku, sůl, pepř, slunečnicová semínka

Cibuli a česnek jsem nakrájela na drobno a na oleji je začala restovat. Po chvíli jsem přidala oloupanou a nakrájenou dýni a společně opékala asi 10 minut. Potom jsem zalila vodou - jen tolik, aby byla dýně ponořená, přidala jsem bujón a nechala vařit do změknutí. Potom jsem omáčku rozmixovala a přidala smetanu, rozdrobila sýr a přidala nakrájený pórek a společně nechala ještě chvíli probublat, aby pórek změknul. Pak jsem osolila, opepřila a na talíři posypala bazalkou a semínky.


Musím říct, že s dýní vařím strašně ráda. Ať už mi dělá společnost na sladko v cheesecaku nebo třeba jen pečená se sýrem. Ale musím uznat, že tahle omáčka je sakra velká konkurence pro vše dřívě vyzkoušené :-)

Jak dýni nejradši Vy? :-)