neděle 8. března 2015

Když nemám co na sebe...

Blogerského satana na mě seslat! Hromy, blesky a zástupy hejtrů. Vždyť už uplynulo tolik vody, co tu nový článek bliknul. A jistě zástupy skrápí vyprahlou zemi potoky slz. Ale již neplačte! Dosti bylo nářků. Jsem tu, abych svět obohatila svými moudry. A myslím si, jak oslnivě jsem vtipná. 

A rádoby džouky budou směřovat k problematice mého odívání. Teda ne že by v poslední době bylo, o čem nějak zásadne hovořit. Připadám si v tomto směru poněkud nudná. A když už se odchýlím od vytahaného svetru a kalhot, co jsou zrovna nejblíž, je to důvod pomalu k malé oslavě. A taky zvěčnění. Jenže tu zase vyvstává na povrch další můj vroubek. No která správná blogerína by byla už takovou dobu líná koupit do foťáku baterky? Když už si před tím sama někam šikovně zašantročila nabíječku baterek, hmmm? Takže všechny ty módní poklady musí být prostě servírovany na nevalných mobilních veledílech. 

A prvním z nich je takový rychlé podvečerní zachycení mého pracovního odění. Tentokrát jsem totiž vyrazila prodávat francouzské dobroty na jednu honosnější akci, než běžně na farmářské trhy. Byl jí Čajomír ples, tenhle rok stylově situován do 50. let. A tak jsem si nemohla odpustit mé oblíbené krajkové šaty a zakamuflování své hřívy do falešného mikáda. 


Na svých lýtkách jsem nechala promlouvat lásku...


... v mikádu se cítila překvapivě skvěle. I když mi bylo doporučováno teda hřívu nekrátit. 


Druhým módním veledílem je už taková ta má klasika. Kdy natáhnu už mírně vykajdané černé gatě, k tomu ještě vygajdanější sekáčový svetr a lehkou bundu. Protože si přece namlouvám, že jaro už je na cestě, takže kašlu na tebe, zimní kabáte! A pak mírně mrzu. Protože frajeřina zebe.



Poslední z "troj vokazování" završuje dnešní odění. Kdy jsme se vyjeli kochat tou neodolatelnou sluncem zalitou Prahou. A byla fakt sexy. Ta Praha. Že bych si hned šla hrcnout na studenou dlažbu Náplavky v letních šatech a usrkávat víno. Ale rozhodla jsem se nepředbíhat. Proto jsem narazila klóbrc, karkulkovskou sukeň, mžourala do slunka a toulala se po pražských chodnících. 



A do příště budu doufat, že si třeba vzpomenu koupit baterky. Polepšit se. Více a lépe fotit. Chodit včas spát, čistit si zuby tři a půl minuty, chovat se mravně a zdravit starší lidi....

Do té doby se tu všichni mějte! :-)